Nic nepřichází zvenčí – všechno je uvnitř nás samotných.

Zdraví i nemoc jsou vždy přítomné, vnější okolnosti pouze vytváří podmínky pro jejich projevení se v naší realitě života …

Nechť je i můj příběh pro vás inspirací a povzbuzením na vaší cestě životem.

Ke kraniosakrální terapii jsem se poprvé dostala v roce 2013. A od prvního setkání vím, že je to moje cesta, že to ke mně patří, že je to způsob a smysl mého bytí tady na Zemi.

První kurz jsem absolvovala u Simony Střebovské Hojdysz. Kraniosakrální terapie v jejím podání je jedinečný zážitek. S úctou, pokorou a láskou děkuji Bohu, že jsme se my dvě potkaly.

Další dva roky trvalo, než se můj život pročistil natolik, abych mohla tuto profesi kraniosakrálního terapeuta vůbec provádět. Ovšem nejvíce zlomovým rokem je pro mně právě rok 2016, kdy se cesta k vytoužené profesi otevřela naplno a kraniosakrální terapie se stala součástí mého nového profesního života. Kraniálku prostě miluju.

kurzkranio2013

Můj příběh – návrat ke zdraví

Když si vzpomenu na ty zoufalé roky 2010 – 2013, s upřímnou radostí jsem ráda, že to mám za sebou. Byly to pro mně velmi těžké časy, protože se začaly  projevovat všechny nastřádané celoživotní stresy a traumata – porozvodové tahanice o děti, problémy s dospívajícími syny, nedařilo se mi v práci ani v podnikání, byla jsem v dluzích, bez peněz, vyčerpaná, v depresi. V roce 2010 jsem se sesypala a skončila na psychiatrii v Opavě. Totální vyčerpání a smutek, beznaděj. V roce 2011 mi k tomu všemu přibyla urcelozní kolitida – strašný průjem a křeče v břiše – kolikrát nešlo ani jít ven ani nikam, kde nebylo WC. Do toho jsem pak dostala ještě boreliózu. A korunu tomu všemu dodala moje revmatická artritida v roce 2013. Píchala jsem si půl roku biologickou léčbu. Byla jsem psychicky i fyzicky na dně. Častokrát mě napadlo, proč se mi to všechno děje.

Totální zlom nastal na podzim 2013, řízením okolností a „náhod“ jsem se ocitla na kurzu kraniosakrální terapie. S prvními prožitky této terapie na mém těle mi začínalo být jasné, že nejsem nemohoucí a bezmocný člověk, kterému jeho nemoci a omezení determinují kvalitu života. Pochopila jsem, díky kraniosakrální terapii, jak fungují ozdravné formativní síly, jak stačí dát svému tělu prostor k tomu, aby se uzdravilo – a ono to funguje.

Tento prožitek mého zdraví uvnitř, které nikam neodešlo ani nezmizelo, jen se projevilo svým přirozeným způsobem, mi naprosto zásadně změnil život. Pochopení, že nemoc je vlastně taky projevem zdraví, kdy tělo dává svými signály jasně najevo, co ve svém životě změnit a uvést do rovnováhy, mě přivedlo k úplně jinému vnímání nemocí, než tomu bylo doposud. Také jsem pochopila, že každá nemoc přichází s určitým poselstvím, co ve svém životě změnit. Nemoc je cesta k poznání sebe sama. Je to výzva.

Stále mě fascinuje, jak moje tělo reaguje při kraniosakrálních terapiích. Jak pokaždé ví, co zrovna vytáhnout k řešení a uzdravení. Někdy u toho „spím“, někdy dostanu pořádně zabrat, kolikrát už jsem si znova porodila sama sebe … Vždycky ten proces celý pustím, nechám ho přijít … dovolím si to. Protože ta úleva pak stojí za to. 

Jak jsem se stala terapeutem

Dá se říct, že se to prostě a jednoduše stalo. V původní profesi jsem webmaster, grafik, softwarový tester, vývojář uživatelských dokumentací, lektor a trenér softwarových aplikací. Celkem dobře ohodnocené profese na dnešní dobu – a pro ženu o to víc důležitý faktor pro to si ji udržet. Jenže cesty Boží jsou nevyzpytatelné, jak říkám, co je vaše, k vám prostě přijde. Když jsem prožívala ty nejhorší roky mého života, v nemocích, v dluzích, v zoufalství, v depresích, vůbec jsem netušila, že právě toto období bude to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Protože kdyby to tak nebylo, sedím dneska někde u počítače, vyhořelá a znuděná IT profesí, která se vyvinula do dnešní podoby tak, že už tomu vůbec nerozumím.

Jak jsem již psala, od roku 2013 je všechno jinak. Do života mi přišla kraniálka, láska na první pohled. Ale chtělo to svůj přirozený vývoj a velkou dávku trpělivosti, jít krok za krokem. Ty dva roky, kdy jsem se pohybovala střídavě v obou profesích – kdy jsem kraniálku dělala jen po práci jako koníčka, byly dost náročné. Kdo si něčím podobným prošel, chápe, jak je těžké opustit něco, co lze nazvat jistotou, co vás dobře živí –  a jít cestou srdce v naprosté důvěře, že nejste blázen a že všechno dobře dopadne. To chce kus odvahy.

Když se rozhodnete jít svojí cestou srdce v souladu se záměrem, s jakým jste tady na Zemi, celý Vesmír vám půjde naproti, zažijete takovou podporu, o které se vám ani nesnilo. Stále intenzivněji vnímám, že to není jenom MOJE ÚSILÍ, které mě tak žene vpřed, ale že jsem jen projevem tvoření čehosi většího a silnějšího, než jsem já sama. Prostě se to děje. A já mám z toho velkou radost.

Rok 2016 byl pro mně významný

Rok 2016 byl pro mně rokem hledání a nacházení způsobů, jakými být kraniosakrální terapeut. Prošla jsem několik provozoven, než ve mně dozrálo moje vlastní směřování. Cítím to jako svoji cestu – propojit kraniosakrální terapii s klasickou lékařskou péčí, jít ruku v ruce, navzájem se obohacovat, jít cestou spolupráce. Chtěla bych, aby se kraniosakrální terapie jednou stala všeobecně uznávanou rehabilitační metodou i u nás, stejně jako je tomu ve světě.
Dalším významným posunem ve všech směrech byl pro mně celoroční výcvik u Radka Neškrabala, BCST.

Závěrečná CSO 2016