Ohlédnutí za rokem 2017

By 1. 1. 2018Aktuálně

Jaký byl pro mně rok 2017?

… náročný, kouzelný, zázračný, úspěšný …

Uplynulý rok mi poskytl mnoho témat a lekcí poznání a hlubšího pochopení, některé mě posunuly vpřed, některé hodně dovnitř. Změny, které sebou tyto procesy přinesly nejsou viditelné ve vnějším světě, spíše bych to popsala tak, že jsem se rozebrala na prvočástice a podle nové předlohy a matrice jsem se zase složila dohromady. NĚCO  ve mně je jiné a už to nikdy nebude stejné, jako dříve. Mnoho vzorců mého prožívání a reagování je nenávratně pryč.

Stará Inka už není a nová vzniká s každým probuzením. S každým novým dnem přijde nová výzva. Stereotyp neexistuje, každoden je posvěcen na kontinuum přítomných okamžiků, malých či velkých zázraků, které mě nenechají bez úžasu jen tak povrchně se vyskytovat na tomto světě. Je to VELKÉ POŽEHNÁNÍ  a ZNOVUZROZENÍ, které mohu prožívat s každým svým nádechem. Protože DECH ŽIVOTA,  ta posvátná VĚC, tvoří skrze mne a JÁ TO S POKOROU A VELKOU ÚCTOU DOVOLUJI.

Kraniálka je láskou mého života

Po mém ukončeném výcviku v roce 2016 jsem rovnýma nohama skočila rovnou do asistence na dalším kranio výcviku. Radek Neškrabal je pro mně velkým vzorem, zdrojem, inspirátorem a hlavně přítelem. Děkuji, že se to takto děje. Ve vší skromnosti a pokoře ke kraniálce předává nám všem VĚDĚNÍ a MOUDROST, kterou nosíme v sobě.

Kromě asistence jsem prošla i já dalšími nádstavbovými semináři a hlavně supervizemi. Hodně mi to dalo. Koncem roku jsem se stala členem České kraniosakrální asociace jako terapeut profesionál. Můj profil najdete ZDE. Cítím velkou radost a nadšení.

Jaký byl minulý rok v číslech?

748
KST ošetření
269
spokojených klientů
286
hodin asistence, odborného výcviku a supervizí
64
hodin přednášek a povídání o kraniosakrální terapii
84
hodin vlastních terapií
7
mých kurzů kraniosakrální terapie

Co důležitého mě nejvíce formovalo?

Skupinová psychoterapie PESSO BOYDEN mi velmi pomohla uvědomit si svoje nenaplněné potřeby, svoje frustrace z dětství. Některá traumata byla pomocí struktury přepsána. Pomohla mi uchopit a rozpoznat svoje omezení, pochopila jsem, které role jsem jako dítě na sebe převzala (tzv. mezery v rolích rodičů) a to mi pomohlo nahlížet od této doby na svůj život jako na úspěšný a požehnaný od samého početí. Pomáhá mi to také při práci identifikovat nenaplněné potřeby ostatních a pomoci jim zorientovat se ve svém životě.

Závislost mého syna Adama mě naučila s láskou a respektem přijímat velkou bolest. Bolest matky, která vnímá utrpení svého dítěte. Pomohlo mi to více pochopit souvislosti, proč se lidé stávají závislými, proč upadají do tak těžké sebedestrukce. A také jsem pochopila, že někdo potřebuje iniciaci smrti k tomu, aby se probudil k životu. Dny, kdy Adam ležel na metabolické JIP byly pro nás oba novým začátkem, odpuštěním, přijetím. Nejtěžší na tom všem bylo odpustit sami sobě a začít milovat sama sebe takovou, jaká jsem. Byl to také dobrý trénink mojí profesionality, jak odložit svoji bolest na chvíli stranou a být tady pro druhého člověka, který také prochází svým utrpením.

Dalším velkým mezníkem pro mně byl workshop holotropního dýchání s panem Grofem. Konal se v rámci mezinárodní transpersonální konference v Praze a v počtu 260 účastníků to pro mně byl naprosto transformující prožitek, který mě doslova rozebral. Setkání s tak čistým a láskyplným BOŽSTVÍM, které jsem během procesu zažívala, se nedá s ničím srovnat a je slovy nesdělitelné. Mohu říct snad jen to, že lidská láska, tak ji známe, je malé nic proti BOŽSKÉ VŠEOBJÍMAJÍCÍ LÁSCE. Prožitek kolektivního utrpení mi otevřel cestu k soucitu a laskavosti.

Jedinečnou a NEJVĚTŠÍ  událostí však bylo narození mojí vnučky Julinky. Ta malinká a přitom VELKÁ bytost přišla tady za námi, vybrala si nás a já jsem cítila její přítomnost už dlouhé týdny před jejím narozením. Vnesla do mého života mnoho radosti. Natálka a Matěj jsou skvělí rodičové.

A mnoho radosti zažívám i s mojí Michalkou. Její pubertální bezprostřednost mě udržuje ve svěžím duchu.

To všechno, čím jsem, čím si procházím, kam směřuji, co se mi povedlo … to všechno bych jen těžko zvládala bez nádherné a láskyplné podpory mého partnera. On je ten, jehož náruč mě čeká po náročném dni, který se stará o teplo domova, když celé dny a víkendy kraniálkuju. Jemu patří můj velký dík.