Slovník základních pojmů používaných v kraniosakrální terapii:

Náhled do kraniosakrální biodynamiky

Kvantové a prvotní středové linie

Když Dech života na začátku při početí vytváří řídící matrici (přesná, mnohorozměrná kvantová forma, v níž je tělo „zavěšeno“ v prostoru), zřizuje fulkrum (opěrný bod), centrum organizace, které se později nachází ve třetí mozkové komoře. V jogínské filozofii se toto centrum nazývá adžnáčakra. Z tohoto centra sestupuje kvantová středová linie, klasicky nazývaná sušumná… Praktikanti ji u klientů vnímají jako vždy přítomný paprsek světla. Když dokončí sestup, vzniká okolo středové linie spirálovitý pohyb sil, který vytváří další organizující centra. Toto jsou klasické základní čakry umístěné v krku, oblasti srdce, oblasti pupku, oblasti břicha a perinea (mezi křížovou kostí a kostrčí). V kraniosakrální biodynamice je nazýváme primární fulkra (opěrné body). V biodynamickém kontextu jsou nejvýznamnější tyto tři – ve třetí mozkové komoře, v srdečním centru a pupečním centru. Tyto fulkra se vztahují k tomu, co nazýváme primární zážehy v lidském organizmu. Zhruba ve čtvrtém týdnu embryonálního vývoje se projevuje druhý fenomén středové linie coby vzestupná síla v embryonálním disku. V rámci embryonálního disku tyto vzestupné síly vytvářejí osu orientovanou na středovou linii pro organizaci buněčného a tkáňového světa. Tato prvotní středová linie vychází z kostrče, prochází obratli a bází lebeční až k čichové kosti, kde jako by se rozplývala do prostoru. Tato linie je udržována jako primární buněčná a strukturální osa lidského těla po celý život a každá buňka a tkáňová forma se orientují na její přítomnost.

 Proces transmutace

Proces transmutace umožňuje tvůrčím záměrům Dechu života, aby se přímo projevily jako vtělené řídící síly. Jednou z významných transmutací je  transmutace ze středové linie řídící matrice do tělesných tekutin. Řídící matrice je přesná kvantová mnohorozměrná forma, v níž je tělo vytvořeno a udržováno.

Na obrázku je znázorněn proces transmutace, kdy z Dynamického klidu vzniká potence, která aktivuje kvantovou formu, v niž se přesným způsobem organizují síly, tekutiny a pak tkáně. Tímto způsobem se vytváří všechny vysoce organizované formy. Tento proces „oživování“ a udržování všech forem našeho těla se děje nepřetržitě v pravidelných cyklech (LongTide, Mid-tide, Kraniální rytmus).

Kraniosakrální terapeut umí diagnostikovat tyto cykly a cílem jeho působení je vytvářet takové podmínky, aby se tyto samoozdravné cykly, tyto formativní síly, které máme všichni, uvedly do rovnováhy.

Zdroj, Bytí a Já v kontextu biodynamiky

Povaha bytí a já, stejně jako náš vztah se Zdrojem, utvářejí odvěké otázky, na ně se zaměřuje filozofie, náboženství, psychologie a tradiční léčebné systémy. V kontextu kraniosakrální biodynamiky je nutné pochopit rozdíl mezi bytím a já. Naše bytí se odlišuje od našeho já, které se rozvíjí v reakci na podmíněnou zkušenost. Při KST ošetření se u lidí objevují různé úrovně zranění, některé se vztahují k já, jež se muselo utvářet a organizovat okolo vztahových procesů a traumatických zážitků, některé se vztahují k našemu spojení se základem bytí, ty můžeme nazvat duchem nebo duší, a některé k našemu vztahu se Zdrojem života samého, ať jej nazýváme bůh, tao, buddhovství nebo Tvůrčí Inteligence. Zdroj představuje podporu hlubšímu poli vzájemného propojení a otevřenosti u samotného srdce lidské zkušenosti. Koncept a prožitek Zdroje nás přivádějí do sféry archetypálních energií a tvůrčích sil. V mnoha duchovních tradicích je Zdroj považován za osobního nebo neosobního boha, univerzální princip nebo Tvůrčí Inteligenci, jež prostupuje lidský stav a veškeré stvoření. Život je svou povahou v podstatě duchovní a největší poranění, se kterým se setkáváme, je zatemnění Zdroje a následné odpojení nebo vykolejení bytí.

Zranění na úrovni já a bytí/já se například objeví jako traumatické rány, ztráta základní důvěry, stavy útěk-nebo-útok, stavy strachu a vzteku, autonomní zacyklení, stavy nadměrného nebo nedostatečného vzrušení, emocionální procesy, osobnostní pokřivení, projekce a fiziologicko-anatomické poruchy, pokřivení a bolest.

Zranění na úrovni bytí a bytí/Zdroj se bude projevovat jako vykolejení a zatemnění bytí prostřednictvím tragického prožitku nebytí spolu s doprovodnými pocity odpojení a prázdnoty, bezvýznamnosti a ztráty.

Zážeh – prožitek Zdroje, Bytí a Já

Sutherland psal o tajemné jiskře, která se zažehává v jádru cerebrospinálního moku a projevuje tvůrčí záměry Dechu života vtěleným způsobem. Koncept a prožitek zážehu se stal významným tématem v kraniosakrálních  biodynamických terapiích. Zážeh je projevem vzájemného vztahu mezi Zdrojem a bytostí, kdy vrozená bytost vzniká ze Zdroje působením Dechu života, hluboké přítomnosti, která propojuje všechny bytosti se Zdrojem i mezi sebou navzájem.

Proces zážehu není jen procesem bioenergií nebo potencí, které sestupují a oživují formu, ale má mnohem hlubší význam. Pokládá základ do vtělení ducha do formy a je mechanismem samotného vtělení. I když je do vytváření formy zapojeno mnoho zážehových procesů sestoupení, tři primární z nich mají důležitý klinický význam a přímo se vztahují k zážehu bytí neboli ducha ve formě. Patří mezi ně zážeh početí, srdeční zážeh a porodní zážeh.