Bazální perinatální matrice

By 8. 12. 2019 Leden 2nd, 2020 Pozvánky, Zajímavosti

Pohled na období kolem porodu z hlediska transpersonální psychologie prof. Stanislava Grofa

Zážitky, které si nepamatujeme na vědomé úrovni, a přesto ovlivňují náš život.

Každý z nás jsme se nějak narodili, všichni jsme prošli náročným procesem zrození. Biologická podstata těchto předporodních a porodních zážitků se odráží v mnoha psychologických aspektech prožívání naší každodenní reality, aniž si to plně uvědomujeme. Nemusí se vždy jednat jen o tzv. porodní traumata, i ty pozitivní prožitky nás významně formují.

Tento seminář není primárně určen pro rozpuštění porodních traumat, ačkoliv se tyto hlubinné procesy léčení mohou spontánně objevit i na tomto semináři. Cílem semináře je přinést souvislosti, možnosti uvědomění, proč se vám v životě dějí určité věci. Když si tyto nevědomé vzorce prožívání uvědomíte, můžete být s nimi v kontaktu. Pak se tyto sugestivní nevědomé obsahy stanou vědomými. Můžete je lépe pozorovat, pracovat s nimi a pomalu je rozpouštět. Když měníte svůj život takto vědomě a pomalu, dopřáváte si tak dostatek prostoru na integraci, tedy na aplikování změny do života. Není kam spěchat. Rychlé změny, na které není váš systém ještě připraven, pouze zbytečně zatěžují váš nervový systém.

A co se můžete na tomto semináři dozvědět?

  • Co je podstatou lidské psyché?
  • Proč si nepamatujeme zážitky z raného dětství?
  • Co jsou to bazální perinatální matrice?
  • Jak mohou ovlivňovat porodní zážitky naše životy?
  • Co je to transpersonální psychologie?

 

Seminář je dvoudenní, jeden den se věnujeme teorii, sdílení a vstřebávání nových informací. Necháme to přes noc usadit a druhý den se věnujeme praxi – prožívání vlastního zrození – buď formou řízené imaginace vleže anebo tělesnou zkušeností  – simulovaným „pobytem“ v děloze těsně před porodem, „průchodem“ porodního kanálu a poporodním „bondingem“ – je to týmová práce, která vám pomůže se lépe naladit na sebe a „rozpomenout“ si.  Jestli zvolíte jemnější způsob imaginace anebo půjdete do prožitku v těle – to záleží čistě na vás, můžete si vybrat. Pokud ucítíte, že se vám do tohoto tématu ponořovat nechce a chcete zůstat jen u „teorie“ – i to je v pořádku, můžete být jen součástí skupiny.

Pro koho je seminář určen?

Pro všechny lidi, kteří rádi objevují své dosud neprozkoumané hlubiny.

TERMÍN:  25. – 26. leden 2020

ČAS:  9.00 – 16.00 (17.00)

KDE: Inkranio s.r.o.
Sokolovská 1224/30
Ostrava-Poruba

CENA: 2 000 Kč

A jaký může být praktický užitek z takového semináře?

Pro mně osobně bylo poznání BPM velmi významné, protože mi pomohly porozumět některým projevům chování, které byly mnohdy nutkavé až sugestivní a docela mi komplikovaly život. Jako jeden příklad za všechny bych uvedla můj postoj životu na Zemi vůbec a postoj k vlastní sebehodnotě. Jen abych vás uvedla do okolností – narodila jsem se v 32. týdnu, měla jsem 1650 gr a 42 cm. Z dělohy jsem doslova „utekla“, protože pro mně byla tak toxická a nepřátelská, že už to tam nešlo vydržet, musela jsem ven, ať to stojí, co to stojí. I kdybych měla riskovat, že to nepřežiju. Nezralost bylo moje velké téma. Po tom šíleném porodu, kdy jsem to přežila, mě nikdo nepoplácal po rameni a nestavěl slavobrány, že jsem tady, nikdo mě nevítal. Jen na 6 týdnů inkubátor. Pak kojenecký ústav. Matka v tomto ranném počátku mého pobytu tady na Zemi nebyla. Nebylo s kým se identifikovat, po porodu mě hned odnesli do inkubátoru. Život se odehrával tam někde za stěnami té krabice. Nebyl tam žádný hřejivý lidský dotek, psal se rok 1972 a tenkrát ještě nikdo nevěděl o dotekové deprivaci nedonošenců, nedávali se miminkům pletené chobotničky, nikdo je nechoval tělo na tělo. Šlo je o holé přežití – kanyly, výživa, teplo. Každá manipulace byla pro mně ohrožující, kdykoliv se „otevřel vchod“ do krabice, znamenalo to něco nepříjemného, píchání kamkoliv, zasouvání hadiček kamkoliv … Tento ranný otisk mě nastavil do pozice obrany – lidi ubližují, není žádná pomoc zvenčí, musí se to vydržet, jde o přežití, tady tomu světu nevěřím, je pro mně nebezpečný, kde jsem se tu vzala? – jsem asi z Vesmíru, jsem mimozemšťan, nepatřím tady, nechápu tento svět.

BPM a pojetí perinatálního období z hlediska transpersonální psychologie pana profesora Grofa mi v mnohém otevřely oči, a pomohly mi přijmout všechno to, co mně tvořilo, jako moji součást, jako dar a zdroj mé síly, ne jako handicap. Pro mně měly praktický užitek v tom, že mi pomohly pochopit okolnosti mého zrození, pomohly mi mít se ráda, i když jsem taková, jaká jsem, pomohly mi vidět sebe a ostatní lidi s větším soucitem a láskou. Pomohly mi přijmout svoji matku se vším, jaká byla a jak to v té době měla, i když jsem s ní nikdy nežila.

Je mi tady na světě lépe, mnohem lépe. Už pro mně není nepřátelský. I když – ne vždy rozumím těm hrám, které tady hrajeme, ale to už je jiná kapitola 🙂