Skip to main content

Tajemství toulavého nervu – co má společného Vagus a Polyvagální teorie?

Bloudivý nerv – nervus vagus – mně provází už od počátku mé kraniosakrální praxe. Tento nerv mě fascinoval svojí velikostí, svým významem a tím, co všechno ovlivňuje. Mnohokrát se mi ukázal v konkrétním projevu určitých symptomů, které jsem měla potřebu dále zkoumat – proč má zrovna tento člověk vysoký tlak, nebo pálení žáhy, nebo dráždivý tračník, arytmii, depresi, tinitus, inkontinenci…? Když jsem pátrala po příčinách a okolnostech všech těch potíží, vždy tam byl přítomen i bloudivý nerv. Zdrojem mého pátrání po informacích byly především zahraniční weby a knihy, a tyto zdroje mě navedly dále, do polyvagální teorie, do souvislostí autonomního nervového systému, traumat a obranných mechanismů chování a prožívání. Pozoruji to už léta a během stovek setkání s lidmi a s jejich příběhy vnímám stále větší úctu k našemu tělu jako celku a bloudivý nerv je pro mě významným průvodcem tohoto poznávání. Před čtyřmi roky jsem začala tajemství bloudivého nervu předávat i na svých seminářích. Vždy to bylo velmi obohacující. Nejdřív jsem si myslela, že tyto vědomosti mohu předat jen kraniosakrálním terapeutům, ale dnes vnímám, že toto téma je živé a důležité snad pro každého z nás.
Přeji vám všem, kdo čtete tyto řádky, aby byl pro vás vagabund tulák dobrým průvodcem krajinou svého těla a abyste díky němu poznali, jak krásný domov duše uvnitř sebe máte. Tělo je dar.

1. část:  Nervus Vagus – Tulák se představuje

V této první části se seznámíte s toulavým nervem, s jeho strukturou a s jeho funkcemi. Obrázek vpravo je interaktivní, kliknutím na symbol + se zobrazí další popis daného místa a toulavého nervu.

Krátké video o toulavém nervu:

1
Vagus prochází zadní jámou lební a spodinou lebeční a lebku opouští jugulárním otvorem, poblíž kterého jsou dvě ganglia – horní a dolní ganglion.
2
Větve vagu z horního ganglia se vracejí zpět do prostoru lebky a inervují část dury mater a vnitřního ucha, propojuje se s větévkami lícního a trojklanného nervu a s parasympatickými vlákny okohybného nervu. Ze spodního ganglia se větévky vagu propojují s oblastí kůže kolem uší a vnějšího zvukovodu.
3
Větve vagu inervují zadní část hltanu, měkkého patra a kořen jazyka, dále také hrtanovou záklopku a podílí se na procesu polykání.
4
Vagus inervuje oblast hlasivek, jazylky a štítné žlázy. Jazylka je drobná, avšak velmi významná kůstka, která je zavěšena na tkáních spodní čelisti, spodiny lebeční a krku a má vztah také ke klíčním kostem a hornímu hrudnímu vstupu. Tato hustě inervovaná část těla – náš krk, je důležitou součástí souciálního nervového systému. Krční a také obličejový komplex v sobě ukarývají mnoho napětí a nezpracovaných emocí a traumat.
5
Vagus se významným způsobem podílí na inervaci průdušek a plic, je v těsném spojení se všemi projevy dechu, každá emoce a každé nebezpečí se projeví v prvé řadě na dechu a srdeční činnosti. Zadržování dechu, povrchní dýchání mohou být projevem nezpracovaného šoku a zamrznutí, naopak hyperventilace může být projevem reakce na dlouhodobý stres a aktivaci. Spojitost dechu a srdeční činnosti, zejména pak její koherenci nebo disbalanci můžeme měřit jako variabilitu srdeční frekvence.
6
Srdce a osrdečník je dalším místem bohatě inervovaným a vagus zde má velkou roli ve vyhodnocování tempa srdečního tepu. Sinoatriální uzel, který je vagusem inervován, je místem, které by se dalo označit jako hlavní tempomat srdce. I srdce, stejně jako plíce, jsou významně propojeny díky vagu s našimi emocemi a se souciálním nervovým systémem.
7
Spodní část jícnu, která se napojuje na žaludek, je dalším hustě inervovaným místem dorzálními větvemi vagu, to jsou ty, které inervují celou část břicha a všechny orgány pod bránicí. Vagus v této oblasti spodní části jícnu a žaludku má vliv na reflux, kvalitu trávení, vylučování žaludečních šťáv a v určitých akutních stavech nebezpečí může spuštět reflex zvracení.
8
Vagus má přímý vliv na všechny trávicí orgány, tedy i na slinivku, ve které reguluje – podporuje vylučování trávicích enzymů, reguluje zpracování glukózy a tím i uvolňování inzulínu do krevního oběhu.
9
Játra a žlučník jsou také přímo ovlivňovány vagem, pokud je vagus aktivní a je v dobré kondici, máme dostatek energie na skladě díky játrům a dokážeme zpracovat i hůře stravitelné jídla, protože nám dobře funguje žlučník. A to se týká nejen jídla, dalo by se říct, že jsme schopni díky vagu strávit i hůře zvladatelné situace života, vagus přímo ovlivňuje to, jak zažíváme, jídlo i život.
10
Pleteně vagu zásobují také oblast ledvin a nadledvinek. Vagus má přímý vztah k produkci adrenalinu a kortizolu, konkrétně k jeho regulaci – omezené produkci ve stavu relaxu a bezpečí. Je to vagus, který na HPA ose reguluje výrobu stresových hormonů, když se přepneme do klidu.
11
Oblast tenkého střeva a celého břišního mezenteria je hustě propletená tisíci vagovými větévkami. Vagus je hlavní posle zpráv na ose střevo-mozek. Vagus je také hlavní nervovou strukturou enterického nervového systému, to je náš mozek v břiše. Vagus detekuje stav nebezpečí daleko dříve než neokortex vůbec zanalyzuje, co se vlastně děje. Břicho nás ve věrohodnosti pocitů bezpečí a ohrožení nikdy nezklame.
12
Celý střevní komplex, tedy i tlusté střevo, je bohatě inervováno vagem. Ve stavech klidu vagus aktivuje peristaltiku a my se můžeme lépe zbavit odpadních látek. Všechny emoční stavy ohrožení a nebezpečí se projevují také ve střevech. Mít spokojené bříško, to je velký benefit pro kvalitní život.
13
A v neposlední řadě je vagus významným regulačním elementem v oblasti sexuální, ve vnímání libida a hlavně také ve schopnosti počít dítě. Vlákna vagu jsou také v pánevní oblasti, kolem prostaty u mužů a v oblasti dělohy a vaječníků u žen.

Důležité pojmy

Mozkový kmen  (lat. truncus encephali) je jednou ze čtyř hlavních částí mozku, která se nachází hluboko mezi mozkovými hemisférami a začátkem míchy, a hraje zcela zásadní roli při řízení některých životně důležitých tělesných funkcí, včetně srdeční činnosti a dýchání a mnoha nepodmíněných reflexů.

Hlavové nervy nebo také kraniální nervy, to je 12 párů nervů. 1. a 2. nerv (čichový a zrakový) jsou v podstatě výchlipkami mozku, ostatní mají svá jádra v mozkovém kmeni. Kraniální nervy umožňují smyslové vnímání – zrak, sluch, čich, chuť, polohocit, hmat v obličeji a krku díky senzitivním a senzorickým vláknům těchto nefvů, motorická vlákna zase umožňují pohyby očí, mimiku, mrkání, otáčení hlavy a pod. Více o kraniálních nervech na WIKISKRIPTA

Jádra nervu vagu se nacházejí v mozkovém kmeni a některá jádra má vagus společná s jinými kraniálními nervy. Více o bloudivém nervu, jeho větvích a jádrech na WIKISKRIPTA

Jugulární otvor je místo ve spodině lebeční mezi kostí spánkovou (skalní částí) a kostí týlní, kterým prochází z lebky ven 9. jazykohltanový,  10. vagus a 11. přídatný kraniální nerv, jugulární žíla a do lebky tudy vchází meningeální erterie k dura mater.

Ganglion je shluk neuronů, který tvoří propoje nervových vláken, můžete si je představit jako komunikační uzly, rozcestí a spoje. Vagus má v okolí jugulárního otvoru dvě ganglia, ganglion superius (jugulare) a  ganglion inferius (nodosum).

Pleteň neboli také plexus, je síť vzájemně se křížících a propojených větví míšních nervů, např. solar plexus, nebo brachiální plexus.

Zajímá vás, jak je na tom váš vagus? Můžete si sami udělat jednoduchý test. Postavte se před zrcadlo, otevřete pusu a řekněte nahlas áááááá. Pokud je krční čípek, uvula, rovně dolů, je váš vagus v optimálním tonu. Pokud je krční čípek nakloněn na jednu stranu, váš vagus není v dobré kondici a potřebuje vaši pomoc.

Máme 12 párů hlavových nervů

Hlavové (nebo také lebeční, kraniální nervy) spojují mozek s různými částmi hlavy, krku a trupu. Každý z nich je pojmenován podle své funkce nebo struktury. Jejich funkce se obvykle dělí na smyslové nebo motorické. Smyslové nervy se podílejí na vašich smyslech, jako je čich, sluch a hmat. Motorické nervy řídí pohyb a funkci svalů nebo žláz.

Stavy a poruchy lebečních nervů mohou ovlivnit procesy týkající se zraku, čichu, sluchu, řeči a rovnováhy. Mohou také změnit způsob vnímání vjemů na obličeji a zabránit nebo změnit pohyb hlavy, očí, krku, ramen, krku a jazyka.

Ochrnutí nervu postihuje motorický nerv – nerv, který ovládá pohyb. Pokud je postižen smyslový nerv, může to způsobit bolest nebo snížení citlivosti.

Mezi stavy a poruchy, které postihují lebeční nervy, mohou patřit:

Ochrnutí nervu III. – tato porucha může způsobit zavřené nebo částečně zavřené oční víčko, zvětšenou zornici a pohyb oka směrem ven a dolů.
Trigeminální neuralgie – to je porucha pátého hlavového nervu a obvykle způsobuje bolest na jedné straně obličeje.
Ochrnutí nervu IV. neboli horní šikmá obrna – tato porucha může způsobit nesprávné postavení očí a může postihnout jedno nebo obě oči.
Ochrnutí nervu VI. neboli abdukční obrna – tento typ obrny může způsobit zkřížení oka směrem dovnitř k nosu.
Bellova obrna – porucha hlavového nervu VII.  může způsobit dočasnou slabost nebo ochrnutí jedné strany obličeje.
Hemifaciální křeč – k hemifaciální křeči dochází, když krevní cévy omezí lebeční nerv VII. a způsobí obličejovou křeč nebo tik.
Glosofaryngeální neuralgie -toto onemocnění postihuje lebeční nerv IX. a může způsobovat bolest na spodině jazyka, která se může šířit do ucha a krku.

O záležitostech X nervu – nervu vagu jsme si pověděli ve videu.

2. část:  Autonomní nervový systém

V této části se podíváme blíže na autonomní nervový systém – ANS. A proč právě na tento? Protože vagus je jedním z hlavních hráčů tohoto orchestru ANS, vlákna parasympatiku jsou z větší části (75%) tvořena právě toulavým nervem, resp. všemi jeho větvemi a vlákny.

Krátké video o autonomním nervovém systému:

Centrální nervový systém rvoří mozek a mícha.
Periferní nervový systém tvoří kraniální (hlavové) a míšní nervy. Máme 12 párů kraniálních a 31 párů míšních nervů.
Parasympatikus je ta část nervového systému, která nám umožňuje relaxovat, zažívat, regenerovat, odpočívat a zpracovávat to, co zažíváme. V obranném mechanismu nám parasympatikus umožňuje reakci znehybnění a disociace. Pokud nebezpečí trvá dlouho, dostaví se stav zamrznutí a vypnutí. Dlouhodobé stavy vypnutí vedou k depresím, závislostem a mnoha dalším patologickým stavům.
Sympatikus je ta část nervového systému, která nám umožňuje se hýbat, být aktivní, řešit životní situace, aktivně žít. V obranném mechanismu nám sympatikus poskytuje reakci bojuj nebo uteč. Pokud je tento obranný mechanismus spuštěný dlouhodobě, jsme pod dlouhodobým stresem a to vede k nemoci a trvalému poškození organismu.
Parasympatický nervový systém je také nazýván kraniosakrálním systémem, parasympatická vlákna vedou od spodiny lebeční až ke kžížové kosti a kostrči.
Sympatický nervový systém bývá také nazýván thorakolumbální, jeho hlavní dráhy vedou podél páteře.

Důležité pojmy

Autonomní nervový systém je ta část nervového systému, která hlídá a reguluje vnitřní prostředí a zajišťuje homeostázu organismu, je nezávislý na naši vůli a reguluje srdeční tep, trávení, frekvenci dýchání, reakci zornic, močení a sexuální vzrušení. Tento systém je hlavním mechanismem kontroly reakce bojuj nebo uteč nebo zamrzni a jeho úlohu zprostředkovávají dvě různé složky: sympatický nervový systém a parasympatický nervový systém

Limbický systém je část mozku, která se podílí na našem chování a emočních reakcích, zejména pokud jde o chování, které potřebujeme k přežití. Limbický systém tvoří soubor mozkových struktur nacházejících se po obou stranách thalamu. Podporuje řadu funkcí včetně dlouhodobé paměti a čichu, emoční život je z velké části umístěn v limbickém systému a rozhodujícím způsobem napomáhá tvorbě vzpomínek.

Obranné mechanismy jsou způsoby chování, které lidé používají, aby se oddělili od nepříjemných událostí, činů nebo myšlenek. Reakce „bojuj, nebo uteč, nebo zmrzni“ (nazývaná také akutní stresová reakce) je fyziologická reakce, která se objevuje v reakci na vnímanou škodlivou událost, útok nebo ohrožení přežití. Reakce začíná v amygdale, která spouští nervovou odpověď v hypotalamu a ten spouští produkci potřebných látek, hormonů a neurotransmiterů. Poprvé ji popsal Walter Bradford Cannon, podle jehož teorie zvířata reagují na hrozby všeobecným vybitím sympatického nervového systému, čímž se připravují na boj nebo útěk.  Přesněji řečeno, dřeň nadledvinek produkuje hormonální kaskádu, která vede k vylučování katecholaminů, zejména noradrenalinu a adrenalinu.  Na to, jak organismy reagují na stres, mají vliv také hormony estrogen, testosteron a kortizol a neurotransmitery dopamin a serotonin. Tato reakce je uznávána jako první fáze obecného adaptačního syndromu, který reguluje reakce na stres u obratlovců a dalších organismů.

Když jsme pod vlivem silných emocí, když jsme rozčílení, ale také, když prožíváme intenzivní radost, zkrátka, když jsme zahlceni emocemi, nemáme přístup k čelnímu laloku neokortexu. Nejaktivnější částí našeho mozku je limbický systém a mozkový kmen. Amygdala takové zahlcení detekuje jako nebezpečí a spouští obrané mechanismy k jeho zvládnutí.

Když se z akutního stresu dostaneme do fáze chronické, místo adrenalinu je náš systém zaplaven kortizolem. Ten nám umožňuje být v bdělosti a pohotovosti dlouhodobě. Zatím co adrenalin není tak škodlivý, akutní stres naše tělo zvládá celkem dobře, tak kortizol je velmi škodlivý a proto dlouhotrvající stres nám ubližuje.

3. část:  Neurocepce, propriocepce a interocepce – jak vnímáme?

Jak vnímáme? Jakým způsobem zprácováváme proudy informací, které se ze všech stran valí do našeho mozku? Co nám umožňuje cítit se v pohodě? A jak naše tělo reaguje na nebezpečí a jak se projevuje, když jsme v klidu? To všechno jsou důležité otázky, na které si potřebujeme odpovědět, abychom mohli sami sebe tzv. hodit do klidu a načerpat nové síly.

Neurocepce a vnímání bezpečí:

Co všechno náš mozek vyhodnocuje?

K čemu je dobrý vtělený pocit bezpečí? 

1
Interocepce je samotným základem seberegulace. Interocepce je cítění sebe sama. Díky interocepci rozpoznávám, jak se v danou chvíli mám. Tělo promlouvá mnoha signály.
2
Jasné vnímání signálů vašeho těla vám nejen poskytuje důležitou zpětnou vazbu o tom, jak se přesně cítíte, ale také vám poskytuje cenné informace o dané situaci. (například co právě děláte nebo kde se nacházíte, díky čemu se cítíte spokojení, šťastní nebo úzkostní).
3
Například pokud vám kručí v břiše, tento pocit vám napoví, že máte hlad, což vás pak může motivovat k tomu, abyste podnikli akci a najedli se.
4
Na chvíli zkuste ztišit svoji mysl a zeptejte se svého těla, jak se má? Jaké pocity máte třeba z vašich kostí? Trénujte si tuto vnímavost. Poznejte se. Ciťte se. Vnímejte se. Popovídejte si se svými játry :o) Vraťte se domů. K sobě. Do sebe.

Vytiskněte si tyto obrázky a vytvořte si sami svoji mapu vnímání bezpečí a ohrožení. Popište, jaké máte svoje vnější a vnitřní zdroje.

Důležité pojmy

Thalamus je tvořen dvěma vejcovitými tvary o délce 5-6 cm, které jsou symetricky umístěny po obou stranách třetí mozkové komory. Je to brána vědomí – vstupní stanice všech příchozích motorických (pohybových) a smyslových  (kromě čichu) informací  z těla – díky svému umístění – uprostřed mozku, mezi neokortexem a mozkovým kmenem, všchny části mozku v podstatě propojuje. Thalamus je hlavním řídícím centrem našeho vědomí. Reguluje také spánek a bdělost. Přesná úloha a všechny funkce thalamu zatím nejsou prozkoumány, zatím věda vyzkoumala, že thalamus má několik částí a každá je zodpovědná za zpracování určitých vstupů, některé za smyslové vjemy, jiné zase za motorické signály, jiná část je funkčně propojena s hippokampem, epizodickou pamětí a prostorovou orientací.  Thalamus také umí zesilovat konektivitu s šedou kůrou, což zlepšuje rozpoznávání a vnímání kontextu, umožňuje lepší flexibilitu a rychlejší rozhodování. Je toho mnoho, co o mozku ještě stále nevíme.

Hypothalamus  je část mozku, která obsahuje řadu malých jader s různými funkcemi. Jednou z jeho nejdůležitějších funkcí je propojení nervového systému s endokrinním systémem prostřednictvím hypofýzy, je  hlavní manager přes hormony, to hypothalamus komunikuje s hypofýzou, jaký chemický koktejl nám namíchají. Hypothalamus se nachází pod thalamem a je součástí limbického systému, u člověka má velikost mandle. Hypothalamus je také zodpovědný za regulaci některých metabolických procesů a dalších činností autonomního nervového systému. Syntetizuje a vylučuje neurohormony a ty zase stimulují nebo inhibují sekreci hormonů z hypofýzy. Hypotalamus řídí tělesnou teplotu, hlad, důležité aspekty rodičovského chování a mateřského připoutání (attachment), žízeň, únavu, spánek a cirkadiánní rytmy – hypothalamus je odpovědný za produkci oxytocinu, vasopresinu, dopaminu, adrenalinu, serotoninu a mnoha dalších látek, které mnohdy definují kvalitu našeho života.

Neurocepce je  proces, který mozek podstupuje, aby okamžitě rozpoznal nebezpečí a udržel nás v bezpečí. Jde o podvědomý proces řízený autonomním nervovým systémem. Pojem neurocepce známe z polyvagální teorie, jejím tvůrcem je Steve Porges, o něm a o polyvagální teorii se dozvíte v dalším oddíle této stránky.

Propriocepce je smysl, který nám umožňuje vnímat polohu, pohyb a činnost částí těla v prostoru. Zahrnuje komplex vjemů, včetně vnímání polohy a pohybu kloubů a aktivity svalů. Propriocepce je zprostředkována proprioceptory, mechanosensorickými neurony umístěnými ve svalech, fasciích, šlachách a kloubech.

Interocepce je vědomé a podvědomé vnímání vnitřního prostředí těla. Nevědomá interocepce nám poskytuje informace o stavu homeostázy organismu a vědomá interocepce nám poskytuje pocit sebeuvědomění. Předpokládá se, že nesprávné vnímání vnitřních stavů nebo nesoulad mezi signály těla a jejich interpretací a predikcí mozkem stojí za stavy, jako je úzkost, deprese, panická porucha, mentální anorexie, mentální bulimie, posttraumatická stresová porucha (PTSD), obsedantně kompulzivní porucha (OCD), porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a chorobná úzkostná porucha.  Interoceptivní signály vycházejí z mnoha různých fyziologických systémů těla. Nejčastěji studovaným systémem je kardiovaskulární interocepce, která se obvykle měří zaměřením pozornosti na vnímání srdečního tepu během různých úkolů.  Mezi další fyziologické systémy, které jsou nedílnou součástí interoceptivního zpracování, patří dýchací systém, gastrointestinální a genitourinární systém, nociceptivní systém, termoregulační systém, endokrinní a imunitní systém. Dalším smyslovým signálem často zahrnovaným do systému interoceptivního zpracování je jemný dotek.

4. část:  Úvod do polyvagální teorie

Polyvagální teorie je nabízí velmi užitečné pochopení toho, jakým způsobem náš nervový systém reaguje na ohrožení.

1
Když máme aktivní systém sociálního zapojení, cítíme se dobře, jsme v bezpečí a výzvy života zvládáme bez potíží. Náš nervový systém je v dobré kondici, vagus má optimální tonus a máme dostatek energie pro život. Prožíváme radost a propojení s ostatními.
2
Náš nervový systém se umí sám přirozeně regulovat, sympatikus i parasympatikus jsou v rovnováze a i náš organismus je v homeostatické rovnováze. Spotřebovanou energii umíme doplnit odpočinkem a regenerací. Stavy aktivace a klidu se střídají.
3
Když jsme v ohrožení nebo je ohrožena naše homeostáza, první obrannou reakcí je útěk nebo boj. Tato reakce se děje automaticky a je spuštěna okamžitě, jakmile amygdala detekuje nebezpečí. Sympatický nervový systém nám umožňuje mobilizaci energetických rezerv a využít veškerou energii pro boj nebo útěk, celé naše tělo je aktivováno.
4
Když nebezpečnou situaci vyřešíme, celá aktivace se postupně přepíná zpátky do klidu a náš nervový systém začne opět regenerovat a vytvářet energetické rezervy na další akci. Horší situace nastává, pokud nebezpečí nepomine a my situaci nevyřešíme. Dostáváme se do chronického stresu a po vyčerpání všech našich rezerv nastává kolaps.
5
Když je situace natolik zahlcující, že jesme schopni ji vyřešit, nastupuje stav zamrznutí, aktivuje se dorzální vagový okruh a nastává vypnutí. V tomto „nouzovém“ stavu můžeme paradoxně přežívat mnoho let.

Důležité pojmy

Polyvagální teorie popisuje, jak se náš autonomní nervový systém vyvinul, aby nás udržel v bezpečí a naživu. Jak se postupem doby savci vyvinuli z plazů, spolu s tím se vyvíjel i autonomní nervový systém, a nakonec se vyvinul do dnešní podoby tak, aby ANS automaticky komunikoval s jinými savci a v případě potřeby zapojoval různé systémy sebeobrany, které jsou vypínány či aktivovány hierarchicky. PVT přináší pochopení toho, jak se náš nervový systém vyvíjel po miliony let od nejstarších a primitivních systémů a jejich obranných reakcí až po dnešní komplexní strategie přežití a chování člověka.

Ventrální vagus nebo přesněji ventrální vagová síť je vývojově novější dráha a vede od bránice směrem nahoru k mozkovému kmeni a zahrnuje nervy v plicích, srdci, krku, hrdle obličeji a očích a zapojuje tyto nervové dráhy do sociální komunikace a koregulace.

Dorzální vagus je starší vagová síť, za normálních okolností plní dorzální vagus velmi pozitivní funkci. Pomáhá tělu jemně pendlovat mezi vzrušením a uvolněním. Když je však sympatický systém příliš nabuzený, může dorzální vagus celý systém vypnout a my se dostaneme do stavu zamrznutí, imobilizace. To se nejčastěji stává při traumatech a při studu, který je vývojovým traumatem. Pocit viny a studu jsou primární spouštěcí mechanismy vedoucí k traumatu.

Vagální nebo vagová brzda je proces, při kterém je díky aktivaci ventrálního vagového okruhu zastavena aktivace sympatiku nebo zastaveno vypínání dorzálním okruhem. Ventrální vagus a systém sociálního zapojení je jediný aktivující systém pro obnovu, úzdravu, regeneraci a udržování homeosztáze. Jinými slovy – přítomnost druhé lidské bytosti, laskavost, dotek, péče, blízkost, bezpečí – to jsou významné elementy pro aktivaci našeho sociálního vagu. Děje se to automaticky díky ko-regulaci.

Trauma je emocionální reakce na hroznou zahlcující událost, jako je nehoda, znásilnění nebo přírodní katastrofa. Bezprostředně po události je typický šok a popírání. Dlouhodobější reakce na trauma zahrnují nepředvídatelné emoce, vzpomínky, napjaté vztahy a i fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy nebo nevolnost apod. Trauma vzniká nejen jako reakce na zahlcující událost, ale může vznikat i pomaleji, jako reakce na chronický stres, opakované fyzické i psychické zneužití a týrání, které není ve velké intenzitě, ale opakuje se dlouhodobě. Nejvíce těžkých traumat vzniká v dětství, kdy jsme zraňováni těmi nejbližšími,  od kterých očekáváme ochranu, lásku a bezpečí, protože jsme na svých pečovatelích fyzicky a emočně závislí. Bez nich nepřežijeme. Jako miminka a malé děti jsme zranitelní. Pokud jsme zatíženi traumatem z dětství, v dospělosti se bojíme své zranitelnosti, už nechceme trpět a proto si aktivujeme mnoho obranných mechanismů, abychom přežili, byli akceptováni a milováni.

Sociální nervový systém, nebo také systém sociálního zapojení je síť nervových drah, které ovládají svaly obličeje, hlavy, krku, srdce a plic.  Koordinace a interakce těchto nervových drah nám umožňují posílat výrazy obličeje a tělesné podněty jiným savcům. Tyto signály dávají ostatním savcům vědět, zda je bezpečné se k nám přiblížit. Nervus vagus je jedním z pěti hlavových nervů zapojených do systému sociálního zapojení, kromě vagu jsou zapojeny nervy lícní, trojklanný, jazykohltanový a přídatný. Tyto nervové dráhy se také zapojují do neurocepce – tedy do rozpoznávání signálu nebezpečí. Když např. slyšíme za sebou nějaký ohrožující nebo neznámý zvuk, nastražíme uši, otočíme hlavu směrem k tomuto zvuku a očima analyzujeme, je-li to bezpečné, nebo ne. 

Prožitkové cvičení – Procházka tělem s toulavým nervem

 

Prožitkové cvičení – Ukotvení v těle pomocí pěti smyslů

 

Uvolnění zadrženého napětí v očích

Okohybné svaly a svaly zorničky jsou inervovány sympatickými i parasympatickými vlákny. Oči potřebujeme k vyhodnocování toho, jestli jsme v bezpečí. Struktury očí také patří k sociálnímu polyvagálnímu systému a zadržují v sobě mnoho napětí, zamrznutí, šoků a nezpracovaných emocí. Toto cvičení je velmi jednoduché a na první pohled to může vypadat jakoby nic. Ale nepodceňujte tuto jednoduchost, v tomto cvičení je ohromná síla.

  1. Sedněte si pohodlně a dejte si ruce za hlavu. Dlaní jste v kontaktu s mozkovým kmenem, tam jsou jádra nejen vagová, ale i ostatních nervů sociálního systému.
  2. Uvědomte si kontakt dlaní s lebkou, propojte v představě svoje dlaně s mozkovým kmenem. Obejměte svůj mozkový kmen.
  3. Chvíli jen vnímejte svůj dech. Dýchejte pomalu a volně.
  4. Po tomto naladění mějte otevřené oči a pomalu, kousek po kousku směrujte svůj pohled zleva doprava, pomalu jděte očima kousek po kousku, až dojdete do krajní polohy očí vpravo, vracejte se pomalinku zase zpátky doleva.
  5. Během celého toho pohybu očí dýchejte klidně a pomalu.
  6. Pokud by došlo k nějaké aktivaci, tzn. rozbušilo by se vám srdce apod. zůstaňte chvíli na tom místě očima, pokud to jde a jen zhluboka a hlavně pomalu dýchejte. Jen nechte k sobě přijít cokoliv, co se děje. Přijměte to tak, jak to je. Prodýchejte to a pokračujte dále. Pokud nejde pokračovat, vyskákejte to, vytřeste tělo, ruce, nohy, napijte se. Pokud se objeví nějaká emoce, dovolte si ji projevit a uznat.
  7. Někdy se stává, že během tohoto cvičení se vám chce zívat. Klidně zívejte. Zívání je výborný projev těla, které tímto uvolňuje napětí z celého obličeje a krku.
  8. Také mohou oči začít slzet, buď obě, anebo jedno. To je také výborný projev rozpouštění napětí. Dovolte si to.
  9. Dovolte svému tělu udělat cokoliv, k čemu má v tu chvíli chuť, aby se mohlo uvolnit případné nevyjádřené emoční napětí.
  10. Po skončení tohoto cvičení poděkujte svému tělu a sobě.
  11. Pokud by se vám během tohoto cvičení dělo něco, s čím byste potřebovali pomoct, zavolejte, napište mi. Nezůstávejte s tím sami.

Uvolnění zadrženého napětí v krční oblasti

Ohýbače a kývače hlavy jsou také inervovány sympatickými i parasympatickými vlákny. Hlavu také otáčíme k vyhodnocování toho, jestli jsme v bezpečí. Svaly krku také patří k sociálnímu polyvagálnímu systému a zadržují v sobě mnoho napětí, zamrznutí, šoků a nezpracovaných emocí. Toto cvičení je velmi jednoduché a na první pohled to může vypadat jakoby nic. Ale nepodceňujte tuto jednoduchost, v tomto cvičení je ohromná síla.

  1. Sedněte si pohodlně a dejte si ruce za hlavu. Dlaní jste v kontaktu s mozkovým kmenem, tam jsou jádra nejen vagová, ale i ostatních nervů sociálního systému.
  2. Uvědomte si kontakt dlaní s lebkou, propojte v představě svoje dlaně s mozkovým kmenem. Obejměte svůj mozkový kmen.
  3. Chvíli jen vnímejte svůj dech. Dýchejte pomalu a volně.
  4. Po tomto naladění mějte otevřené oči a pomalu, kousek po kousku otáčejte hlavu zleva doprava, pomalu jděte očima i hlavou kousek po kousku, až dojdete do krajní polohy vpravo, vracejte se pomalinku zase zpátky doleva.
  5. Během celého toho pohybu hlavou dýchejte klidně a pomalu.
  6. Pokud by došlo k nějaké aktivaci, tzn. rozbušilo by se vám srdce apod. zůstaňte chvíli na tom místě, pokud to jde a jen zhluboka a hlavně pomalu dýchejte. Jen nechte k sobě přijít cokoliv, co se děje. Přijměte to tak, jak to je. Prodýchejte to a pokračujte dále. Pokud nejde pokračovat, vyskákejte to, vytřeste tělo, ruce, nohy, napijte se. Pokud se objeví nějaká emoce, dovolte si ji projevit a uznat.
  7. Někdy se stává, že během tohoto cvičení se vám chce zívat. Klidně zívejte. Zívání je výborný projev těla, které tímto uvolňuje napětí z celého obličeje a krku.
  8. Také mohou oči začít slzet, buď obě, anebo jedno. To je také výborný projev rozpouštění napětí. Dovolte si to.
  9. Dovolte svému tělu udělat cokoliv, k čemu má v tu chvíli chuť, aby se mohlo uvolnit případné nevyjádřené emoční napětí.
  10. Po skončení tohoto cvičení poděkujte svému tělu a sobě.
  11. Pokud by se vám během tohoto cvičení dělo něco, s čím byste potřebovali pomoct, zavolejte, napište mi. Nezůstávejte s tím sami.

Uvolnění zadrženého napětí v obličejovém komplexu a krku

Naše tvář je první objekt, který jako miminka rozpoznáváme. Lidský obličej je jedinečný. Každá emoce má svůj otisk v mimice. Odezíráme z obličeje mnoho informací – a náš sociální nervový systém vyhodnocuje každé pohnutí mysli v odrazu naši tváře. A protože mnohdy nemůžeme dát najevo své emoce, musíme tzv. zatnout zuby a vydržet, zadržuje se v obličejovém komplexu mnoho traumat a nevyjádřených emocí. Tímto cvičením pomůžeme uvolnit napětí z míst, které jsou vystaveny světu nejvíc, naše tváře. Ano, doslova nastavujeme světu tvář, jdeme s kůží na trh. A navíc, obličej je pro mnoho z nás velmi intimní záležitost. Dotek na obličeji nedovolíme jen tak někomu. Pokud se dotek na obličeji děje v podmínkách bezpečí, je to velmi vyživující a regenerující záležitost.

Toto cvičení, nebo spíše, samoošetření, je také velmi jednoduché a přitom velmi mocné. Dopřávejte si jej každý den, několikrát denně, kdykoliv můžete. Prostě vemte svůj obličej a krk do dlaní a jen vnímejte.

Prsty „poskládejte“ na obličej a krk takto:

  1. Palce dejte z boku na krk tak, abyste byli v kontaktu s karotickými pochvami a krkavicemi. Tudy také vede jugulární žíla a vagus.
  2. Ukazováčky mějte pod spodní čelistí a bříška ukazováčků sahají pod ucho a za něj, na mastoidní výběžek.
  3. Prostředníček si položte jemně do vnějšího zvukovodu, prostě do ucha.
  4. Prsteníček je na zygomatickém výběžku spánkové kosti nebo v místě, kde je čelistní kloub (temporomandibulární spojení).
  5. Malíček je na lícní kosti a horní čelisti.

Když máte takto obličej a krk ve svých dlaních, dotýkáte se všech nervových struktur sociálního nervového systému. Můžete si opřít lokty o stůl nebo se v sedě trochu předklonit a dát si lokty na kolena. Určitě tuto polohu znáte, určitě jste se takto drželi nebo si podpírali hlavu mnohokrát. Znáte to. Teď tomu jen dáme ještě nový rozměr.

  1. Představte si, že jádra – začátky a kořeny všech nervů, kterých se dotýkáte, začínají v mozkovém kmeni. Propojte se ve své mysli s mozkovým kmenem.
  2. Pak změkčete své dlaně. Vnímejte teplo a měkkost svých dlaní.
  3. Vnímejte, jak měkkost prostupuje z vašich dlaní do vašeho obličeje.
  4. Povoluje se sevření čelistí, povolují a protahují se žvýkací svaly, čelistní kloub má více místa.
  5. Sundáváte si všechny masky, které jste si nasadili. Teď je můžete všechny odložit a být sami sebou.
  6. Mizí veškeré napětí z tváře.
  7. Pomalu dýchejte a vnímejte, že jste v bezpečí, v klidu, nic nemusíte. Jen jste. Na chvíli si dovolte jen být.

Motorická vlákna vagu inervují okolí ucha, abychom mohli lépe a citlivěji zachytávat zvuky a rozpoznávat lidský hlas. Sluch je jedním z hlavních smyslů neurocepce, který nás informuje o stavu bezpečí v našem okolí.

Celý obličejový a krční komplex je velice citlivý a složitý komplex, významně reaguje na pocity bezpečí a ohrožení, je to náš hlavní komunikační nástroj.

zdroje pro vagus

Další způsoby, jak podpořit vagus

Způsobů, jak pospořit vagus je opravdu mnoho. Neexistuje žádný nejlepší způsob, nebo jedna nejefektivnější technika. Je to celé o principu pochopení souvislostí. Když víte proč a jak, je jedno, jakou techniku používáte.

Studená voda obecně zlepšuje tonus nejen toulavého nervu ale všech tkání v těle. Proto je otužování dobrou aktivitou. Otužování obličeje je dobrá věc. Jak již víte, obličejový komplex dostává hodně zabrat. Takže – pokud se necítíte na ledové ponory do sudu a studenou sprchu nesnášíte, dopřejte si alespoň otužování obličeje a krku. Už víte proč.

Meditace je v podstatě rovnováha mezi všemi vstupy vnímání – viz video o tom, jak vnímáme. Je to vnitřní klid, bez vnitřního konfliktu, kdy je v jednotě to, co si myslím, to, co dělám a to, jak to vyhodnocuje moje tělo.

Zpěv a broukání si je projev dobré nálady. Vagus inervuje krk a hlasivky. Moc dobře ví, jestli křičíme a voláme o pomoc, anebo jestli si prozpěvujeme z radosti. Když si zpíváme, dáváme tím našemu nervovému systému zprávu, že jsme v bezpečí. Nebo myslíte, že si můžeme zpívat, když utíkáme před tygrem?

Pomalé a hluboké brániční dýchání – v oblasti dýchání už máme u nás docela kvalitní osvětu, nejen Vim Hof, ale také Rosťa Václavek a jeho 5 pilířů zdraví. Zkuste. Anebo pránámajóga – dýchací jóga. Dechových cvičení a technik je mnoho, vyberte si pro sebe tu, ve které je vám dobře. V lehkosti. Ale, upřímně, nemusíme dělat žádné techniky dýchání, toulavému nervu stačí, když dýcháme pomalu a zhluboka tak akorát. Někdy jen stačí to napětí prostě vydýchat …  a jdeme dál.

Střevní mikrobiom – to je naprosto zásadní věc. Jak už víte, náš enterický nervový systém je naším břišním mozkem. Kvalita střevního mikrobiomu je pro pohodu a zdraví naprosto určující. Já používám probiotika od firmy Bio-kult. Nejsou moc drahé, fungují skvěle, mohu doporučit.

Mluvení a hlasový projev – to je taky jasná věc. Náš sociální vagus miluje, když můžeme komunikovat s ostatními lidmi. Naše nervové systémy chtějí komunikovat, chtějí sdílet, chtějí si povídat. Když mluvíme, můžeme vykomunikovat svoje potřeby, můžeme si vyjednat to, co potřebujeme, aniž bychom museli bojovat, nebo se rezignovaně stáhnout a mlčet. Pamatujete si na to, jak vás rodiče nebo někdo dospělý okřiknul – Buď už ticho! anebo Mlč! Nikdo se tě na nic neptal! … To známe, že jo. Mnozí z nás byli ukřičeni a umlčeni.

Je toho hodně, co má náš vagus rád. Věřím, že tady na konci tohoto webináře už si umíte sami pro sebe vytvořit mnoho dalších podpůrných zdrojů.

Tento webinář vznikl v letech 2021-2022, proto některé komentáře již nejsou relevantní, ale i tak zde najdete mnoho hodnotných a užitečných informací. Pokud se vám obsah líbí a přinesl vám nějaký užitek, budu ráda, když moji práci oceníte. Přiložený QR kód je vám k dispozici, částku zvolte sami. Děkuji

Další inspiraci a vzdělávání najdete na stránkách Polyvagální teorie.

Zdroje:
Anatomie Čihák
Porges, S. (2004). Neuroception: A Subconscious System for Detecting Threats and Safety
Porges, S. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions,
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1868418/
infografika: https://www.nicabm.com/mapping-nervous-system-response/
https://www.nicabm.com/how-the-nervous-system-responds-to-trauma/
https://www.medicalnewstoday.com/articles/307076
Robert Sapolsky: The Biology of Humans at Our Best and Worst
Robert Sapolsky: Why Zebras Don’t Get Ulcers
Deb Dana: Polyvagal Exercises for Safety and Connection 50 Client-Centered Practices (Norton Series on Interpersonal Neurobiology)
Stanley Rosenberg: Accessing the Healing Power of the Vagus Nerve_ Self-Help Exercises for Anxiety, Depression, Trauma, and Autism
Training with Jan Winhall: Treating Trauma and Addiction with the Felt Sense Polyvagal Model
A Webinar Session with Ruth Buczynski, PhD and Stephen Porges, PhD: Beyond the Brain: How the Vagal System Holds the Secret to Treating Trauma