Můj příběh – návrat ke zdraví

Když si vzpomenu na ty zoufalé roky 2010 – 2013, s upřímnou radostí jsem ráda, že to mám za sebou. Byly to pro mně velmi těžké časy, protože se začaly  projevovat všechny nastřádané celoživotní stresy a traumata – porozvodové tahanice o děti, problémy s dospívajícími syny, nedařilo se mi v práci ani v podnikání, byla jsem v dluzích, bez peněz, vyčerpaná, v depresi. V roce 2010 jsem se sesypala a skončila na psychiatrii v Opavě. Totální vyčerpání a smutek, beznaděj. V roce 2011 mi k tomu všemu přibyla urcelozní kolitida – strašný průjem a křeče v břiše – kolikrát nešlo ani jít ven ani nikam, kde nebylo WC. Do toho jsem pak dostala ještě boreliózu. A korunu tomu všemu dodala moje revmatická artritida v roce 2013. Píchala jsem si půl roku biologickou léčbu. Byla jsem psychicky i fyzicky na dně. Častokrát mě napadlo, proč se mi to všechno děje.

Totální zlom nastal na podzim 2013, řízením okolností a „náhod“ jsem se ocitla na kurzu kraniosakrální terapie. S prvními prožitky této terapie na mém těle mi začínalo být jasné, že nejsem nemohoucí a bezmocný člověk, kterému jeho nemoci a omezení determinují kvalitu života. Pochopila jsem, jak fungují ozdravné formativní síly, jak stačí dát svému tělu prostor k tomu, aby se uzdravilo – a ono to fungovalo.

Tento prožitek mého zdraví uvnitř, které nikam neodešlo ani nezmizelo, jen se projevilo svým přirozeným způsobem, mi naprosto zásadně změnil život. Pochopení, že nemoc je vlastně taky projevem zdraví, kdy tělo dává svými signály jasně najevo, co ve svém životě změnit a uvést do rovnováhy, mě přivedlo k úplně jinému vnímání nemocí, než tomu bylo doposud. Také jsem pochopila, že každá nemoc přichází s určitým poselstvím, co ve svém životě změnit. Nemoc je cesta k poznání sebe sama. Je to výzva! Toto uvědomění, že nejsem oběť vnějších okolností, ale spolutvůrcem svého života, to byl nejdůležitější zlom a změna. 

Jak jsem se stala „terapeutem – průvodcem“

Dá se říct, že se to prostě a jednoduše stalo. V původní profesi jsem webmaster, grafik, softwarový tester, vývojář uživatelských dokumentací, lektor a trenér softwarových aplikací. Celkem dobře ohodnocené profese na dnešní dobu – a pro ženu o to víc důležitý faktor pro to si ji udržet. Jenže cesty Boží jsou nevyzpytatelné, jak říkám, co je vaše, k vám prostě přijde. Když jsem prožívala ty nejhorší roky mého života, v nemocích, v dluzích, v zoufalství, v depresích, vůbec jsem netušila, že právě toto období bude to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Protože kdyby to tak nebylo, sedím dneska někde u počítače, vyhořelá a znuděná IT profesí, která se vyvinula do dnešní podoby tak, že už tomu vůbec nerozumím.

Jak jsem již psala, od roku 2013 je všechno jinak. Nastal zlom v sebeuvědomění. A taky se objevila naděje hlubšího smyslu svého života. Už při prvním kontaktu s kraniosakrální terapií mi bylo jasné, že tohle chci dělat, to je moje cesta. Ale chtělo to svůj přirozený vývoj a velkou dávku trpělivosti, jít krok za krokem. Ty dva roky, kdy jsem se pohybovala střídavě v obou profesích – kdy jsem kraniálku dělala jen po práci jako koníčka, byly dost náročné. Kdo si něčím podobným prošel, chápe, jak je těžké opustit něco, co lze nazvat jistotou, co vás dobře živí –  a jít cestou srdce v naprosté důvěře, že nejste blázen a že všechno dobře dopadne. Vlastně, ani jsem neměla jinou možnost. To volání po změně bylo tak intenzivní, že nebyla jiná cesta, než odevzdat se tomu vyššímu volání a jít. To, co dělám, je skutečně moje po-volání. Fotka níže je z mého prvního kranio výcviku v roce 2016.  Byl to začátek mé profesní cesty – následovaly další roky výcviků, asistencí ve výcviku, sebezkušenostních výcviků. Už jsem jiná, jsem jinde. To staré zůstalo daleko za mnou a je zdrojem moudrosti a zkušenosti. To nové přede mnou mě stále volá a přitahuje. To přítomné mě vyživuje a poskytuje zdroje a bezpečí. Jsem v proudu existence, život mne žije. Dnes mám pocit, že to, co dělám a čemu se věnuji, dělám v mnoha formách vlastně věky věků. A v tomto svém životě jen pokračuji v kontinuitě toho, kým skutečně jsem.

Mohu být pro vás průvodcem také v těchto životních situacích:

• pokud prožíváte psychospirituální krizi a nevíte, jak dál

• pokud jste vysoce citliví lidé a potřebujete se lépe zorientovat ve své citlivosti, nebo v citlivosti svých dětí a vnoučat

• pokud prožíváte něco, co se vymyká „normálnímu“ vnímání a nevíte si s tím rady 

• pokud trpíte autoimunitními poruchami a nemocemi

• pokud jste vyčerpaní a unavení a váš život v takové podobě, v jaké je, ztrácí smysl

• pokud se potýkáte se závislostí, ať už osobně anebo v rodině

Toto byly a jsou také moje osobní témata, kterými jsem si během života prošla já, mám s nimi osobní prožitou zkušenost. Ve skutečnosti jich je daleko víc a dneska už vím, že to všechno, čím jsem si prošla, byl výborný výcvik pro budoucí práci terapeuta. Velmi mi pomohly také stavy rozšířeného vědomí, prožitky svého vlastního početí, porodu, smrti, stavy JEDNOTY s VESMÍREM a další prožitky tzv. mimosmyslového vnímání. Pomohlo mi to pochopit hloubku EXISTENCE, umožnilo mi to nahlédnout do CELISTVOSTI našeho bytí. Vnímám to jako obrovský DAR. Jsme spirituální bytosti ve fyzické zkušenosti. Je důležité vnímat svoji duchovní podstatu, s nohama pevně na Zemi, s úctou k fyzické formě – tělu, jakožto energetickému systému, umožňujícímu život v tomto světě. Jedině celistvá lidská bytost – plně vtělená ve hmotě a akceptující spirituální – duchovní podstatu své existence může žít plně radostný a smysluplný život. Dnes mohu říct, že zatím se mi všechny nemoci vyhýbají, jsem mnohem zdravější a v lepší kondici, než před deseti lety.

Opravdu už nemám žádné předsudky vůči jakékoliv lidské existenci, neposuzuji, nehodnotím, NEODSUZUJI. Beru věci tak, jak jsou.

Moje osobní zkušenost dává jistou naději všem ostatním, kteří zrovna procházejí nelehkým obdobím svého života. Všichni si musíme projít svým údolím stínů. Já už tam byla mnohokrát. A mohu se tam kdykoliv vrátit s vámi a držet vás za ruku, abyste to zvládli i vy :o)

To, čeho jste si vědomi, můžete mít pod kontrolou.
To, čeho si vědomi nejste, má pod kontrolou vás.

Anthony De Mello, Bdělost