Úvod do světa kraniosakrální osteopatie a biodynamiky

VÝVOJ A HISTORIE:

  • Dr. Adrew Taylor Still (1828 – 1917)
    Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie.
  • Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954)
    je žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie.
    – Zkoumal lidskou lebku a její pohyby, dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých kostech lebečních a zkoumal tyto projevy na sobě.
    – Zavedl jako první pojem „kraniální rytmus“ a „primární respirace“
    – Rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.
  • Dr. John E. Upledger (1932 – 2012)
    V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu.
    V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě.  Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil.
    V roce 1985 založil institut s názvem Upledger Institute International. Dnes je ústav jedním z nejlepších školicích míst na světě a má více než 90.000 absolventů.
    V roce 1985 založil kliniku Upledger Clinic s cílem poskytovat léčbu pro jednotlivce, kteří trpí bolestí a dysfunkcí a s cílem pokračovat v průkopnickém výzkumu v klinických podmínkách.
  • Současný vývoj
    Sutherlandův student Dr. R. Becker rozvíjel dále směr biomechaniky.
    K dnešnímu vývoji kraniosakrální biodynamiky přispěli další učitelé, např. Dr. Jim Jealous,  Franklyn Sills a jejich další následovníci. V současné době se na celém světě praktikují obě modality kraniosakrální terapie – osteopatický biomechanický směr i biodynamický směr. Je mnoho škol a institucí, které je vyučují a zvláště biodynamický přístup díky své jemnosti a celistvosti je na vzestupu.

MUZEUM KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE

KST dnes ve světě a u nás

  • Dnes je metoda používaná ve 46 zemích po celém světě, profesní výcviky v této terapii můžete absolvovat i u nás.
  • Mezinárodní instituce INTERNATIONAL AFFILIATION OF BIODYNAMIC TRANINGS http://biodynamic-craniosacral.org/    Biodynamický směr můžete v ČR  studovat v rámci těchto mezinárodních škol v Praze International Institute for Craniosacral Balancing® Bremgarten/Bern SWITZERLAND a v Ostravě Body Intelligence Training WORLDWIDE
  • V ČR se dlouhodobě věnuje této terapii a výcviku terapeutů Radek Neškrabal, BCST. https://www.csosteopatie.cz/
  • V ČR máme také Českou kraniosakrální asociaci – https://www.kranio.eu/
  • Mezinárodní Institut Dr. Upledgera má také své působiště v Praze https://www.upledger.com/
  • V USA, Velké Británii a v německy mluvících zemích EU je plně nebo alespoň částečně hrazená ze zdravotního pojištění V ČR zatím není vnímána jako široce používaná rehabilitační technika, ale její význam a praktikování je na vzestupu. Zatím ale nemáme pro profesi kraniosakrálního terapeuta vymezené žádné legislativní, živnostenské ani ekonomické pravidla. Mnoho kolegů terapeutů to řeší tak, že si ještě k tomu udělá masérský rekvalifikační kurz. ALe podle mne je toto zařazení chybné, protože kraniosakrální terapie rozhodně není masáž.

Sutherlandovy rané popisy „primárního“ respiračního mechanismu “definovaly těchto  pět jevů:

  1. Fluktuace (proudění) mozkomíšního moku – síla přílivu potence.
  2. Funkce reciproční tenzní membrány.
  3. Motilita neurální trubice
  4. Pohyblivost lebečních kostí
  5. Samovolný pohyb kosti křížové

Když Sutherland přišel s názorem, že lebeční kosti se pohybují, byl tento názor silně v rozporu s přijatým modelem té doby – počátkem 20. století.

Možná se i dnes, po sto letech od prohlášení Dr. Sutherlanda, na lékařských fakultách stále učí, že lebka srůstá v nehybnost.

Sutura coronalis + sutura sagitalis

Sutura coronalis + sutura sagitalis


Popis očnice

Popis očnice

KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE:

Kraniosakrální terapie je v obou svých modalitách velmi jemná rehabilitační metoda, která respektujícím způsobem navrací člověka ke zdraví. Základem je vztahový dotek a bezpečí. Umění naslouchat a být vnímavý. Ruce kraniosakrálního terapeuta jsou tréninkem vycvičeny k vnímání velmi jemných pohybů tkání a tekutin. Vědomí kraniosakrálního terapeuta je tréninkem vycvičeno ke ztišení mysli, k rovnovážnému stavu vědomí, k schopnosti vnímat široké pole na úrovni vibrací a pocitů. Je to umění být v kontaktu s druhým člověkem na té nejhlubší úrovni esence bytosti. V klidu a tichu přítomného okamžiku. Ticho a klid je přirozený stav, ve kterém Potence Dechu Života regeneruje, reorganizuje a oživuje naše systémy. Přítomný okamžik prožitý v bezpečí, respektu, naslouchání a uznání toho, kým jste, je mocným nástrojem k rozpuštění starých traumat, vzorců a potíží.
PROČ JE VĚDOMÝ DOTEK TAK VÝZNAMNOU SOUČÁSTÍ TERAPIE? Dotek známe už z bříška maminky. Dotýkáme se stěn dělohy, sami sebe, pupeční šňůry. Dotek nám dělá dobře. Máme jej většinou spojený s bezpečím. Slovo dotek je v češtině také krásným vyjádřením významu tekutosti – skrze vědomý dotek energie, tekuté světlo, doteče tam, kam má. Ano, my jsme v podstatě kožené vaky naplněné slanou tekutinou. Jsme vak rozdělený na tisíce dalších vaků, váčků, které tvoří jeden celek. Projevy tekutin jsou vnímatelné a dotekem jim pomůžeme zcelit a propojit celé tělo. Jsou to tekutiny, které nás činí celistvými.

 

Osteopatie: Principem této metody je vyšetření mobility nebo-li pohyblivosti kraniosakrálního systému, do kterého zahrnujeme lebku (kranium), intrakraniální a spinální membránový systém, mozkomíšní tekutinu, celý páteřní kanál, včetně kosti křížové (sakrum). Perfektní znalost anatomie a fyziologie je nezbytná. V osteopatii můžeme využít velmi jemné manipulace, trakce a dekomprese s podporou přirozené fluktuace tekutin a  kraniosakrálního rytmu. Ale je také obvyklé pracovat např. s pružinami fascií a myofasciálními řetězci. Všechna tato ošetření jsou velmi efektivní.

Biodynamika: Biodynamický přístup této metody nahlíží na lidskou bytost holisticky, jako na syntézu těla, mysli a duše. Užívá principu Breath ofLife (Dechu Života) od Dr. W. G. Sutherlanda, který vyjadřuje vitální sílu uvnitř nás, udržující život a zdraví. Zanlost anatomie a fyziologie je také nezbytná. V biodynamice se nepracuje s patologií, s diagnózami a nemocemi. Tato ošetření jsou orientována výhradně na projevy ZDRAVÍ.

Jádrem kraniosakrální terapie jsou dvě velké myšlenky:

1.  Celé tělo se stahuje a rozšiřuje v určitých rytmech a vlnách.

2.  Existuje Inteligence, která se projevuje skrze celé tělo.

 

Rytmy, vlny a Inteligence, která nás tvoří, jsou s námi od počátku naší existence, od samotného početí až do posledního výdechu v okamžiku smrti. Proto je embryologie také důležitým studijním materiálem pro terapeutra. Formativní síly, které nás tvoří, rytmy, vlny a Inteligence nás průběžně tvoří celý život, vteřinu po vteřině vznikáme a zanikáme, stále dokola. Jemné rytmy opouští naše těla pár minut po fyziologické smrti jako poslední, v době, kdy už nám dávno netluče srdce a nedýcháme, se pomalinku tyto jemné rytmy zastavují. Až pak nastává konec fyzické existence v tomto světě.

KRANIOSAKRÁLNÍ SYSTÉM:

Popis kraniosakrálního systému

Název kraniosakrální terapie je určen podle názvu systému, se kterým pracuje, a tím je kraniosakrální systém. Patří mezi hlavní fyziologické systémy těla, zahrnuje lebku (kranium), mozek, míchu, páteř, křížovou kost (sakrum) a související části těla. Kraniosakrální systém má také své rytmy a pulzace, stejně jako kardiovaskulární a respirační. Puls srdce si umíme nahmatat a vnímat jej. Cítíme, když nám srdce bije velmi rychle, když jsme v nebezpečí nebo prožíváme stres. Stejně tak umíme vnímat rytmus dýchání. Srdce bije a plíce dýchají automaticky, nemusíme na to myslet. Náš autonomní nervový systém to řídí sám. Kraniosakrální rytmus je oproti srdečnímu a dýchacímu velmi jemný a hmatem sotva znatelný. Kraniosakrální rytmus je fyziologický. Další související rytmy jsou FluidTide – tekutinový a LongTide – potenční, energetický. Tyto rytmy jsou daleko jemnější než fyziologické rytmy. Jsou celostní a přesahují rámec našeho fyzického těla.

Anatomické části kraniosakrálního systému jsou:

  1. Meningy – mozkomíšní pleny.
  2. Kostěné struktury, ke kterým se meningy upínají.
  3. Ostatní nekostěné pojivové tkáně ve vazbě na meningy.
  4. Mozkomíšní mok.
  5. Všechny struktury, které mají vztah k produkci, resorpci a složení mozkomíšního moku.

Kraniosakrální systém je úzce spjat, ovlivňuje a je ovlivňován:

– nervovým systémem
– muskuloskeletálním systémem (svaly-kostra)
– vaskulárním systémem (cévy)
– lymfatickým systémem
– endokrinním systémem (hormony)
– respiračním systémem (dýchání)

kraniosakralni system

ZÁKLADNÍ RYTMY ŽIVOTA:

Principy kraniosakrální terapie jsou totožné s principy, jakými nás tvoří sama příroda. Není tam nic, co by vymyslel člověk. Člověk to jen vypozoroval, popsal to do slov a dal tomu názvy. To, co popisuje kraniosakrální terapie jako Primární respirace, to je fenomén, který se nám děje již od početí, a to ještě nemáme žádné plíce. Jsme prodýcháváni Dechem Žiova, Pránou, Čchi, Duchem Svatým …. to je jedno, jak to nazveme. Koncept kraniosakrální terapie je starý jako Vesmír sám. Není to nic nového. V určitém směru vnímání je tam mnoho podobného se starými a původními praktikami léčení starých šamanů. Dalo by se také říci, že kraniosakrální terapie je most mezi Duchem a Tělem, spojuje spiritualitu s anatomií a fyziologií. Člověk jen žasne, když se naučí vnímat, jak se Dech Života projevuje ve fyzické tkáni. Už nikdy pro vás pak nebude život jako dřív. Je to krása.

S jakými potížemi lidé přicházejí:

syndromy vyhoření

bolesti zad, kloubů, migrény

poruchy spánku, vyčerpanost

hlubinná přestrukturace a transformace – starý svět a staré zvyky už nefungují a nové ještě nefungují

psychické problémy související se spirituálním probouzením

zvyšující se citlivost

neschopnost fungovat v tomto systému, hledání sebe sama

vynořující se nezpracovaná traumata, zacyklení

bolesti

S jakými potížemi lze ulevit miminkům a dětem:

bolavá bříška, špatné spaní, neustávající pláč miminka

nerovnoměrný motorický vývoj

zvýšená citlivost

řešení traumatizujícího poporodní období:

– resuscitace bezprostředně po porodu,
– odloučení od matky, inkubátor,
– operační zákroky u novorozenců
– další náročné stavy v ranném období

Je kraniosakrální terapie účinná při léčbě traumatu?

Trauma je fyziologická silná reakce těla na zahlcení. Trauma vzniká vždy, když je něčeho příliš moc, když se to děje příliš rychle a ve velké intenzitě, když se to děje příliš brzy. Náš nervový systém reaguje na traumatizující události útěkem, bojem nebo ve většině případů tzv. zamrznutím, ztuhnutím či v menší míře odtažením se od nebezpečí a stáhnutím se do sebe. Traumatizovaní jsme úplně všichni. Všichni jsme se nějak narodili, všichni jsme v životě zažili nějakou formu traumatu – z opuštění, z popření, z odmítnutí, z ohrožení života. Tak to je. Každé nezpracované trauma v těle někde bydlí a ubírá nám energii pro život. Každá emoční cysta na sebe váže určitý díl energie. O traumatu toho bylo napsáno mnoho a naštěstí se tento fenomén již dostává mezi laickou veřejnost. Je dobré vědět, co mě má pod kontrolou. A dle možností to umět rozpustit a cítit se lépe.

Co nabízí kraniosakrální terapie?

  • Bezpečné vztahové pole, prožitek bezpečí v přítomném okamžiku.
  • Rozpuštění emočních cyst, které zadržují náboj nezpracované emoce, která by nás jinak zahltila, dezintegrovala.
  • Uspokojení a nasycení pocitu celistvosti, nasycení touhy po jednotě, (po Bohu, po něčem vyšším, co nás přesahuje).
  • Prožitek přirozené spirituality.
  • Původcem traumatu je většinou druhý člověk. Proto vědomý dotek druhého člověka může rozpustit trauma na vztahové úrovni.
  • Umí poskytnou zdroje energie pro nervový systém, aby mohlo dojít k integraci nezpracovaného zážitku.

Je kraniosakrální terapie účinná při léčbě bolesti?

Bolest je snad nejnepříjemnější tělesný stav. Když nás něco bolí, jsme otrávení a bez chuti do života. Léky proti bolesti jsou nejčastěji předepisované léky v naší moderní civilizované společnosti. Hovořím o chronické bolesti, samozřejmě. Akutní bolest je potřebný dialog, abychom poznali, že v těle něco není v pořádku. Chronická bolest je většinou o tom, že naše dlouhodobé návyky myšlení a prožívání nám neprospívají. Chronická bolest hlavy, zad, kloubů a končetin, je projevem trvalého přetížení organismu, které se projevuje na tkáňové úrovni stažením vláken fascií a svalů. Když je tělo stažené, nemůže se volně hýbat, tahy fascií a myofasciálních linií způsobují všechny tyto bolesti. Např. bolesti beder ve velké míře způsobuje stažení thorakolumální fascie. Toto stažení na sebe presuje obratle a ploténky. Nebo dochází k výhřezu ploténky. Být ve staženém těle dlouhodobě je jako celé dny trávit v těsném a až ke krku zapnutém kabátě. No, není to na umření, ale jak se vám dýchá v takto těsném kabátě? A jak se vám pohybuje? Pociťujete svobodu pohybu? Asi těžko. V tekutinovém těle se projevuje chronická bolest jako stagnace proudění, jako „vysušená“ oblast, která není dostatečně vyživována. Jsme vysušení jako tresky. A můžeme pít i čtyři litry vody denně. Pokud jsme ve stresu, nic se nezmění. V energetickém těle se stres porojeví jako odpor v elektrickém obvodu. Kde je mnoho odporu, protéká méně elektřiny. logické, že?

 

Co nabízí kraniosakrální terapie?

  • Uvolnění fascií, šlach a svalů, všech pojivových tkání.
  • Rozvolnění blokád na všech úrovních – fyziologických, tekutinových i energetických.
  • Doplnění tekutin a potence v celém systému.
  • Rozpuštění bariér v těle.
  • Detoxikaci celého systému, odplavení toxinů z těla.
  • Nejvíce však umí bolet duše …. díky celostnímu efektu je kraniálka výborný zdroj energie a radosti i pro naši duši.

radost z pohybu