„Světla jsou ztlumená, lehátko měkké. Když CST terapeut, jenž sedí za vámi, uchopí vaši hlavu a začne manipulovat vašich osm lebečních kostí, zavíráte oči. Uchopení, utuženo léty praxe je pevné, ale dotek je neuvěřitelně lehký. „Tohle nemůže vůbec fungovat,“ myslíte si pro sebe. O minutu později slyšíte, jak chrápete a uvědomíte si, že nějak, někde nějaká část vás samotných spí. Cítíte se zcela klidní a vyrovnaní, ačkoliv si uvědomujete, že jste se s osobou, která provádí tahy na vaší hlavě, setkali sotva před hodinou.Než si obsah této myšlenky začnete uvědomovat, opět spíte. Jedna část vašeho mozku v jednom kuse chrápe, zatímco druhá část to poslouchá a je jí poněkud trapně, protože se nikdy před tím neslyšela chrápat. Zbytek ošetření je víceméně stejný. Návraty vědomí následované sněním.“
John E. Upledger
Jak to probíhá?
To je častá otázka – jak to probíhá, a co se se mnou během terapie děje? V podstatě to velmi hezky vystihl sám zakladatel CST v dnešní podobě – pan John E. Upledger, ano, jsou to okamžiky hluboké relaxace. Ale stejně se to nedá říci obecně, protože každá terapie je jiná. Dokonce i když se jedná o stejného člověka, nikdy to nemá stejný průběh. Pokaždé je totiž připraveno k řešení něco jiného. Ano. Připraveno. Naše tělo je totiž natolik moudré, že samo rozhodne, co je připraveno k řešení.
Každý terapeut je jiný a vnáší do své praxe svoje jedinečné schopnosti a talenty, které má. A 
funguje to tak, že si do své praxe přitáhne přesně takové klienty, kterým je schopen nejlépe prospět. A tak se někteří CST terapeuté zaměřují více na práci s těhotnými maminkami, jiní zase na novorozence a rané dětství, někteří pracuji více s postiženými dětmi, zejména s autistickými a jiní se specializují na onkologické pacienty či jinak „vážně“ nemocné. Všude tam může CST pomáhat, zejména tam, kde hledáme hlubší příčiny, které nejsou vědomé a se kterými klasická medicína nepracuje.
Během terapie se vám mohou dít různé věci – podle samoozdravujícího procesu, který se v těle spustí. Velmi také záleží, na jaké úrovni kraniosakrální prácese to děje. Jiné je to při osteopatické terapii a jiné je to při biodynamické kraniosakrální terapii. Někdy se výborně „prospíte“ a načerpáte mnoho sil, a někdy mohou vyplavat na povrch traumata a zranění, která mohou být způsobená např. už během početí nebo v období těsně před početím. Můžete plakat, smát se, zuřit, mít vztek – a tyto všechny pocity a stavy se nějakým způsobem projevují v těle, může vás to kroutit, napínat – ale nikdy na to nejste sami, pokud máte vedle sebe opravdu zkušeného terapeuta – průvodce, nedovolí, aby vás tyto stavy zcela ovládly, zahltily a retraumatizovaly. Provede vás tímto stavem a bude vás vést ke svému zdroji tak, abyste v sobě našli svoje vlastní formativní síly, díky kterým dojde k uzdravení . Terapeut-průvodce, vám pomůže nalézt své zdroje, zvědomit si je, a také vás provede tím, jak pracovat se svými zdroji tak, abyste byli schopni sami si pomoct a nebyli tak na terapeutovi zcela závislí. To není on, kdo vás léčí. Vy se léčíte sami. Někde hluboko uvnitř vás je moudrá a inteligentní síla Zdraví, které je vždy přítomné. CST terapeut vám připraví ideální podmínky pro to, aby k tomu uzdravení mohlo dojít. Tělo ví jak.
Zkušený CST terapeut-biodynamik pracuje v usazení a klidu, můžete nabýt dojmu, že nedělá nic a jen tak sedí a dotýká se vás, a vaše tekutinové tělo velmi citlivě reaguje na vědomý dotek, přítomnost a naslouchání. Když je CST terapeut orientován na svoji řídící středovou linii a na svoji primární respiraci, udržuje své široké percepční pole kolem vašeho těla a vytváří podmínky pro projevení Dynamického klidu, který aktivuje ve vašem těle váš vrozený léčebný plán. Projevy Dechu Života v živém systému jsou formativní, reorganizující, ochranné a léčebné. Ke své „práci“ potřebuje bezpečí, kvalitní vztahové pole a otevřený dialog.
Jak pracuji?
Moje praxe a způsob práce se vyvíjí jako každá jiná profese. Zrání terapeuta je kontinuální proces. Protože mám výcvik v osteopatii i v biodynamice, používám podle potřeby oba kraniosakrální přístupy – biomechanický i biodynamický. Každý přístup má své pro a proti. Každý je dobrý na „něco“. Také hodně záleží na klientovi, s jakými potížemi přijde. Někdy je velmi efektivní biomechanický přístup a jindy zase hluboký ponor do biodynamiky a nevědomí, kdy příčiny potíží se vynoří např. ve fázi embryologického vývoje daného člověka. Je to velmi rozmanité, ale většinou pracuji v biodynamickém přístupu. Díky své vypěstované vnímavosti a citlivosti k projevům fyzického systému druhého člověka mohu nechat vynořit aktuální potřeby v přítomném okamžiku, kdy se vyjasní vrozený plán léčení a já vím, kam směřovat vyjednaný dotek, co dělat a nedělat. Naslouchání, vnímavost, respekt, neposuzování, otevřenost a soucit s utrpením druhého, to jsou pro mně základní dovednosti. Také průběžné zpracování vlastních otisků a traumat považuji za více než svoji povinnost, protože ony se při této práci rády vynořují a terapeut je také jen člověk. Důraz na vlastní seberozvoj je pro mně primární. Nemohu kázat vodu a pít víno. Naprostá pravdivost a autentičnost v této hlubinné práci je nezbytným předpokladem. Jinak se to celé může zvrhnout v nevědomé přenosy a projekce, což neprospívá ani jedné straně. Klient je pomýlen a sveden z cesty k sobě a terapeut je zajatcem falešného ega a sugesce svých nevědomých obsahů podvědomí. I to se někdy stává.
Dalším důležitým prvkem v mé praxi je neustálé sebevzdělávání. Hodně se věnuji studiu fyziologie, somatiky, epigenetiky a práci s myslí. V mé terapeutické praxi mě nejvíce formovali Radek Neškrabal, Roger Gilchrist, Bruce Lipton, Joe Dispenza, Stanislav Grof, Peter Levin, Stephen Porges, Robert Sapolsky, Ged Sumner, Steve Haines, Josef Steiner, Gareth Toner, Mark Allison, Gábor Maté a samozřejmě také můj milý kolega David Linzer.
Bez odpovídajícího vzdělání nelze kraniosakrální terapii provozovat. Kraniosakrální terapie je daleko víc než jen intuitivní dotek. Nároky na kraniálkáře – profesionála jsou nemalé, během období výcviku a zrání se musí zdokonalit v mnoha dovednostech:
- schopnost palpace – naslouchání tkáním a jemným projevům těla svými dlaněmi
- schopnost usazení a klidu v srdci a mysli, umět rozlišovat rezonanci vztahového pole, vypěstovat si citlivost ale i kritické myšlení a sebereflexi, být nohama na zemi, s otevřenou myslí, s otevřeným srdcem a s jasnou strukturou sebe sama
- musí znát anatomii a fyziologii člověka, musí vědět, jakých struktur se dotýká, co vše tím ovlivňuje, tělo a znalost jeho mapy je naprostá priorita!
- musí se umět orientovat v projevech nevyřešených otisků a traumat v těle, mysli a psyché
- musí pěstovat komunikační dovednosti a schopnost aktivně naslouchat a být průvodcem v procesu léčení
- musí umět pracovat se svými zdroji, musí znát dokonale svůj systém, svoje silné a slabé stránky, své stíny, aby při vynoření procesu u klienta byl schopen být oporou a vědět, musí znát terén a mapu práce s tělem v procesu somatoemocionálního uvolnění
- musí být se sebou v kvalitním vztahu, aby byl schopen být sám se sebou, ponořen do hlubin svých i hlubin klienta, respektovat sebe i druhé, být zralým sebevědomým člověkem, ve smyslu – jsem si vědoma sebe sama, toho, kdo jsem, své podstaty. Mesiášský syndrom a záchranářský komplex je zde celkem kontraproduktivní.
Tohle je můj obraz dobrého kraniálkáře – profesionála, tam směřuji. Ne vždy se mi to daří. Vše je zkušenost. Neusiluji o dokonalost. Jen se jí chci přiblížit tak, abych mohla být užitečná každému člověku, který ke mně přichází, způsobem, který přesně zrovna v tu chvíli potřebuje. Je to skutečně autentická improvizace v zájmu Nejvyššího Dobra. Mým posláním je být laskavým člověkem.