Budiž požehnána krize, neboť to je jediný způsob v životě člověka, jak opustit to staré a nefunkční a přijmout, chtě nechtě, výzvy ke změně k vědomějšímu způsobu života.
Proč tak lpíme na jistotách
My lidé jsme opravdu zvláštní tvorové. Bláhově se domníváme, že jediným správným způsobem žití je dosažení „cíle“ v podobě stabilních vnějších jistot, to znamená mít stabilního partnera nebo partnerku, stabilní práci, stabilní finanční příjem, stabilní zdraví, stabilní domov … a tak dále, pokračovat bychom mohli mnoha dalšími příměry, kterými definujeme stabilitu a jistoty v našich životech. Ano, samozřejmě, je to přirozené. Potřeba místa, bezpečí a sycení – to jsou základní existenční potřeby člověka, tohle definoval už A. Maslow, ve své známé pyramidě potřeb. Jenže ono se to neděje zcela podle našich představ. A tak se stává to, že sice víme, že už to takhle dál nejde, ale strach z neznámého nám nedovolí opustit to, co sice již téměř nefunguje, ale je to jediná jistota, kterou máme, byť mizerná. Možná ani tak nemáme strach z toho nového, jako spíše strach z toho, že nám něco, co jsme důvěrně znali, definitivně zmizí ze života.
Hlas duše nejde umlčet
Kdo z nás se nikdy nedostal do situace, kdy to, co žijeme, už nás netěší, neuspokojuje anebo je dokonce v rozporu s naším vnitřním nastavením? Pokud jsme schopni regulovat náš život v tomto prvním stádiu, je to dobré. Mnozí z nás ale nejsou propojení se sebou samými, neuvědomujeme si toto jemné volání duše. Jsme naučeni stavět se k životu jinak, orientovat se spíše na vnější faktory, jakožto ukazatele šťastného a úspěšného života. A tak se to vnitřní volání stane naléhavější. Naše duše k nám promlouvá jasnou řečí, a my někde v koutku duše tušíme, co se to s námi děje, ale nemáme odvahu ani pomyslet, natož si přiznat ten fakt, že náš život najednou nemáme pod kontrolou a že kormidlo převzala jakási neviditelná síla uvnitř nás, kterou nelze zastavit, a začínáme tušit, že ji ani nepřepereme. Je to silnější, hlas duše prostě nelze umlčet.
Změnit pohled na věc
Naštěstí má naše duše a tělo efektivní mechanismy, kterými nás může šoupnout do toho správného vlaku, který nás nakonec doveze domů, k sobě. Záměrně říkám – naštěstí. Pro někoho je to nemoc, pro někoho nefunkční vztahy, pro někoho dluhy a pro někoho ztráta blízkého člověka. Ano, vím, že když takové období prožíváme, nemáme ani pomyšlení na nějaké efektivní mechanismy a bereme to jako příkoří, jako něco velmi negativního, něco, co jsme vůbec nechtěli. Až s odstupem času možná zjistíme, jaký byl pravý význam „pohrom“, které nás dostaly na kolena. Ale všechno je to jen hluboké nepochopení. Vezměme si třeba význam slova negativní. Každý víme, co je to negativ, no, i když možná v době digitálních fotografií už si to možná ani neuvědomujeme. Na filmovém negativu např. černobílé fotografie je to, co je bílé, černé a naopak. Takže klid přátelé, ta temnota je ve skutečnosti světlo, jen se na to díváme jiným principem.
Co vám může zvládnutá krize přinést dobrého?
- Uvědomění co skutečně v životě chcete a co ne
- Pochopení sebe sama
- Posílení sebedůvěry v kompetenci žít život tady na Zemi
- Soucit s ostatními, kteří jsou ve stejné situaci
Ale to nejdůležitější, co pro vás může krize udělat je otevřít dveře na cestu k celistvosti. Protože když jste celiství a integrovaní jako tělo, duch a duše, víte, kým jste. A když to víte, kráčíte životem s láskou v srdci, s klidem v duši. Ano, bolest a výzvy přicházejí, ale jsou mnohem snesitelnější, protože chápete jejich význam.
Přijměte prosím svoji krizi, ať už je jakkoliv náročná, s vděčností. A NEMUSÍTE VŠECHNO ZVLÁDAT SAMI. Nemějte strach říct si o podporu, neberte to jako vlastní selhání, že jste něco nezvládli. No a co? To je život. Jen EGO chce být dokonalé, dělat vše správně a netrpět za chyby. DUŠE, té je to jedno. Ta chce být celistvá, chce prožít ZKUŠENOST. Neposuzuje, jestli je dobrá nebo špatná. KAŽDÁ ZKUŠENOST JE DOBRÁ, PROTOŽE JE VAŠE A NĚCO VÁS NAUČILA.
Buďte k sobě laskaví.