„Možná to nevíte, ale vaše hlava se zrovna teď rozpíná. A za několik málo sekund se začne zase stahovat. Pokud se už teď stahuje, pak se za okamžik začne zase rozpínat. Takovou změnu v zrcadle nepostřehnete a je velmi pravděpodobné, že prožijete zbytek svého života, aniž byste si toho povšimli, a nikdy kvůli tomu nepřijdete o klidný spánek. Možná. Pokud jste však někdy trpěli záležitostmi jako jsou migrény, dysfunkce temporomandibulárního (čelistního) kloubu, dyslexie, zvonění v uších, deprese, či jakýmkoliv počtem chronických bolestí a problémů ve vašem těle, pak skutečnost, že se vaše hlava rozpíná a stahuje rychlostí 8 – 12krát za minutu, by se pro vás mohla stát poměrně důležitou. Tato znalost kombinovaná se zkušeným dotekem někoho, kdo se věnuje praktické léčebné technice známé jako kraniosakrální terapie, může pomoci a poskytnout úlevu od mnoha takových poruch. A to by mohlo stát za klidný spánek.“

John E. Upledger

O kraniosakrální terapii toho najdete na internetu mnoho, proto zde nebudu rozepisovat to, co je stokrát zkopírované z jedné stránky na jinou. Neznám u nás povolanějšího člověka, který by o kraniosakrální terapii věděl více – a tím člověkem je Radek Neškrabal, který se věnuje CST přes dvacet let. V prosinci 2015 byl hostem v pořadu DušeK u Jaroslava Duška. Jejich povídání o kraniosakrální terapii máte zde na videu, v celé, nezkrácené podobě. Užijte si to! Je to nádhera :o)

Já mám to veliké štěstí, že se Radek Neškrabal stal mým průvodcem a učitelem a je mojí velkou inspirací nejen jako vynikající kraniosakrální terapeut, ale také jako člověk. Děkuji za všechnu tu lásku a trpělivost, s jakou provází své praktikanty cestou poznání.

Slovník základních pojmů používaných v kraniosakrální terapii:

Cranium: lebka, tvořená 21 kostmi.

Dech života: Tajemná a posvátná přítomnost, která spojuje stvořené se Zdrojem tvůrčího záměru, jenž vytváří primární respiraci a její řídící potence.

Durální membrána: tvrdá plena (dura mater), obal, v němž je obsažen mozek a páteřní mícha.

Dynamický klid: Základ dynamiky a živého klidu, který v sobě drží potenciál pro veškerou formu  a z něhož vzniká Dech života a primární respirace. Je to implikátní pole, které podporuje veškeré formy a funkce v lidském systému těla a mysli.

Energetická cysta: Obtisk fyzického či emocionálního traumatu, který je tělem zadržován a své omezující účinky prostřednictvím fascií po celém těle přenáší.

Fascie: Tenká vrstva pojivové tkáně pokrývající, podporující a spojující různé tělesné struktury, je to souvislá vrstva probíhající celým tělem.

Kraniosakrální biodynamická terapie: holistický přístup k člověku na úrovni těla, duše a ducha, který umožňuje vytvořit takové podmínky pro klienta (Dynamický klid), aby se mohl sám spojit se svoji vrozenou matricí zdraví na všech úrovních – těla, duše i ducha.

Kraniální osteopatie: technika vyvinutá doktorem W.G. Sutherlandem, zahrnuje jemnou manipulaci lebky, aby se uvolnilo napětí a bolest a aby se tělo navrátilo do harmonického stavu.

Kraniální rytmický impulz (CRI): Povrchový a složený rytmus, který je jako vlnové formy prožitku, autonomní aktivace a nevyřešené historie a který se projevuje jako relativně rychlý a proměnlivý rytmický impulz (6 – 14 cyklů za minutu).

Long Tide: primární řídící síla tvořená tvůrčím záměrem Dechu života, která se projevuje jako primární respirace v pomalých a stabilních cyklech – padesát vteřin nádechu a padesát vteřin výdechu. Pohybuje se od horizontu ke středové linii lidského systému a vytváří řídící matrici, v níž dochází k embryonální diferenciaci a jejímž prostřednictvím je po celý život udržován buněčný řád. Long Tide se projevuje jako přílivové tělo orientované na středovou linii řídící matrice  lidského systému těla a mysli.

Mid-tide: Přílivový jev vytvářený působením potence, vtělená řídící síla projevující se v tekutinovém těle. Potence je oživující síla a tekutiny jsou médiem pro tuto sílu a tkáně a buňky jsou řízeny a udržovány jejím působením. V mid-tidu je potence vnímána jako hnací síla v tekutinách, tekutiny tuto hnací sílu projevují jako tekutinový tide a tkáně vyjadřují její řídící princip v podobě motility (vnitřního pohybu). Mid-tide se projevuje jako stabilní rytmus 1 – 3 cykly za minutu.

Mozkomíšní mok: Plazmě podobná tekutina, která se tvoří extrakcí z krve v plexus choroideus uvnitř systému mozkových komor. Je obsažena v prostorách formovaných tvrdou plenou (dura mater). Funkce mozkomíšního moku pro moderní vědu stále skýtá mnoho záhad. Víme, že funguje jako hydraulický tlumič mozku, má též určitou vyživovací funkci, zajišťuje odstraňování některých odpadních látek apod. Existuje také domněnka, že mozkomíšní mok obsahuje vlastní vnitřní energii, obsahuje fotony – částice světla.

Primární respirace: oživující, řídící a léčivý princip, který působí uvnitř a okolo lidského organismu.

Řídící pole (matrice): je to řídící pole na kvantové úrovni založené působením Dechu života při početí. Je to základní matrice, z níž se projevuje potence v tělesných tekutinách prostřednictvím transmutace a která po celý život udržuje buněčný a tkáňový řád.

Sacrum: kost křížová, zaoblená trojúhelníková kost umístěná na spodní části bederní páteře, skládající se z pěti srostlých obratlů. Durální trubice končí na úrovni druhého sakrálního segmentu.

Tkáňová motilita: projev spontánní pohyblivosti a dýchání tekutin, včetně každé kosti a orgánu, vnitřní pohyb primární respirace v buňkách a tkáních, řízený a poháněný působením přílivové potence, základní řídící síly v lidském systému těla a mysli, která je aktivní v embryu a po celý život.

Transmutace: změna stavu.

Kraniosakrální osteopatie

kraniosakrální terapie - protokol

Kraniosakrální osteopatie, jakožto základ kraniosakrální terapie, vychází z konceptu jejího zakladatele, doktora Sutherlanda a jeho následovníků, zejména doktora Upledgera. Jedná se o velmi jemnou cílenou manipulaci s lebkou a křížovou kostí, vyšetřuje se zde dotekem úroveň a schopnost pohyblivosti těchto kostí, membrán a tekutin v těle. Klasická osteopatie zahrnuje vyšetření a ošetření dle desetibodového protokolu.

Použití:

  • po operacích, úrazech a nehodách
  • k léčení traumatu a postraumatických symptomů
  • k rozpuštění emocionálních a fyzických šoků
  • při bolestech zad a degenerativních změnách páteře a kloubů
  • při problémech s čelistmi, dutinami a dysfunkcích v oblasti ušní, oční, nosní
  • při problémech vztahujících se k traumatickému porodu
  • jako podpora a příprava na otěhotnění, porod a poporodní integrace
  • pro hyperaktivní děti a děti s poruchami učení

Díky jemnosti a neinvazivnímu přístupu, je tato technika vhodná pro dospělé, děti, těhotné ženy i miminka.

Animovaná anatomie lebky

Animace kraniosakrálního rytmu

Kraniosakrální systém našeho těla

je nejdůležitějším systémem, který udržuje Dech Života.

Cirkulace mozkomíšního moku

Náhled do biodynamiky

Kvantové a prvotní středové linie

Když Dech života na začátku při početí vytváří řídící matrici (přesná, mnohorozměrná kvantová forma, v níž je tělo „zavěšeno“ v prostoru), zřizuje fulkrum (opěrný bod), centrum organizace, které se později nachází ve třetí mozkové komoře. V jogínské filozofii se toto centrum nazývá adžnáčakra. Z tohoto centra sestupuje kvantová středová linie, klasicky nazývaná sušumná… Praktikanti ji u klientů vnímají jako vždy přítomný paprsek světla. Když dokončí sestup, vzniká okolo středové linie spirálovitý pohyb sil, který vytváří další organizující centra. Toto jsou klasické základní čakry umístěné v krku, oblasti srdce, oblasti pupku, oblasti břicha a perinea (mezi křížovou kostí a kostrčí). V kraniosakrální biodynamice je nazýváme primární fulkra (opěrné body). V biodynamickém kontextu jsou nejvýznamnější tyto tři – ve třetí mozkové komoře, v srdečním centru a pupečním centru. Tyto fulkra se vztahují k tomu, co nazýváme primární zážehy v lidském organizmu. Zhruba ve čtvrtém týdnu embryonálního vývoje se projevuje druhý fenomén středové linie coby vzestupná síla v embryonálním disku. V rámci embryonálního disku tyto vzestupné síly vytvářejí osu orientovanou na středovou linii pro organizaci buněčného a tkáňového světa. Tato prvotní středová linie vychází z kostrče, prochází obratli a bází lebeční až k čichové kosti, kde jako by se rozplývala do prostoru. Tato linie je udržována jako primární buněčná a strukturální osa lidského těla po celý život a každá buňka a tkáňová forma se orientují na její přítomnost.

transmutace

 Proces transmutace

Proces transmutace umožňuje tvůrčím záměrům Dechu života, aby se přímo projevily jako vtělené řídící síly. Jednou z významných transmutací je  transmutace ze středové linie řídící matrice do tělesných tekutin. Řídící matrice je přesná kvantová mnohorozměrná forma, v níž je tělo vytvořeno a udržováno.

Na obrázku je znázorněn proces transmutace, kdy z Dynamického klidu vzniká potence, která aktivuje kvantovou formu, v niž se přesným způsobem organizují síly, tekutiny a pak tkáně. Tímto způsobem se vytváří všechny vysoce organizované formy. Tento proces „oživování“ a udržování všech forem našeho těla se děje nepřetržitě v pravidelných cyklech (LongTide, Mid-tide, Kraniální rytmus).

Kraniosakrální terapeut umí diagnostikovat tyto cykly a cílem jeho působení je vytvářet takové podmínky, aby se tyto samoozdravné cykly, tyto formativní síly, které máme všichni, uvedly do rovnováhy.

 

 

 

Zdroj, Bytí a Já v kontextu biodynamiky

Povaha bytí a já, stejně jako náš vztah se Zdrojem, utvářejí odvěké otázky, na ně se zaměřuje filozofie, náboženství, psychologie a tradiční léčebné systémy. V kontextu kraniosakrální biodynamiky je nutné pochopit rozdíl mezi bytím a já. Naše bytí se odlišuje od našeho já, které se rozvíjí v reakci na podmíněnou zkušenost. Při KST ošetření se u lidí objevují různé úrovně zranění, některé se vztahují k já, jež se muselo utvářet a organizovat okolo vztahových procesů a traumatických zážitků, některé se vztahují k našemu spojení se základem bytí, ty můžeme nazvat duchem nebo duší, a některé k našemu vztahu se Zdrojem života samého, ať jej nazýváme bůh, tao, buddhovství nebo Tvůrčí Inteligence. Zdroj představuje podporu hlubšímu poli vzájemného propojení a otevřenosti u samotného srdce lidské zkušenosti. Koncept a prožitek Zdroje nás přivádějí do sféry archetypálních energií a tvůrčích sil. V mnoha duchovních tradicích je Zdroj považován za osobního nebo neosobního boha, univerzální princip nebo Tvůrčí Inteligenci, jež prostupuje lidský stav a veškeré stvoření. Život je svou povahou v podstatě duchovní a největší poranění, se kterým se setkáváme, je zatemnění Zdroje a následné odpojení nebo vykolejení bytí.

Zranění na úrovni já a bytí/já se například objeví jako traumatické rány, ztráta základní důvěry, stavy útěk-nebo-útok, stavy strachu a vzteku, autonomní zacyklení, stavy nadměrného nebo nedostatečného vzrušení, emocionální procesy, osobnostní pokřivení, projekce a fiziologicko-anatomické poruchy, pokřivení a bolest.

Zranění na úrovni bytí a bytí/Zdroj se bude projevovat jako vykolejení a zatemnění bytí prostřednictvím tragického prožitku nebytí spolu s doprovodnými pocity odpojení a prázdnoty, bezvýznamnosti a ztráty.

Zážeh – prožitek Zdroje, Bytí a Já

Sutherland psal o tajemné jiskře, která se zažehává v jádru cerebrospinálního moku a projevuje tvůrčí záměry Dechu života vtěleným způsobem. Koncept a prožitek zážehu se stal významným tématem v kraniosakrálních  biodynamických terapiích. Zážeh je projevem vzájemného vztahu mezi Zdrojem a bytostí, kdy vrozená bytost vzniká ze Zdroje působením Dechu života, hluboké přítomnosti, která propojuje všechny bytosti se Zdrojem i mezi sebou navzájem.

Proces zážehu není jen procesem bioenergií nebo potencí, které sestupují a oživují formu, ale má mnohem hlubší význam. Pokládá základ do vtělení ducha do formy a je mechanismem samotného vtělení. I když je do vytváření formy zapojeno mnoho zážehových procesů sestoupení, tři primární z nich mají důležitý klinický význam a přímo se vztahují k zážehu bytí neboli ducha ve formě. Patří mezi ně zážeh početí, srdeční zážeh a porodní zážeh.

 

PRINCIP ZÁŽEHU

ODPOVÍDAJÍCÍ CENTRUM NA KVANTOVÉ STŘEDOVÉ LINII

ZÁMĚR

Zážeh početí: Základ bytí

Fulkrum početí ve třetí komoře (ádžnáčakra)

Zažehává řídící matrici na kvantové úrovni jako jev pole se středovou linií a primárními fulkry a vytváří se organizující síly života, Řídí embryonální vývoj a po celý život udržuje koherenci formy.

Srdeční zážeh: Vtělení bytosti

Srdeční centrum (anáhatačakra)

Zažehává vtělení bytosti do formy. Bytost je vtahována do srdečního centra a vtěluje se, zatímco se prvotní embryonální srdce zavíjí ke středové linii.

Porodní zážeh: Zmocnění bytosti

Pupeční centrum (manipúračakra)

Zažehává zmocnění bytosti ve formě. Když pupečník přestane pulzovat, dochází k přirozenému obrácení pupečních energií, a když se synchronizuje primární a sekundární respirace, potence se plně zažehává v tekutinách a zmocňuje tak novorozence k tomu, aby byl plně tady.

Traumata při procesech zážehu

Zážeh početí:

Pokud inkarnující bytost zažívá cestu před početím anebo samotný prožitek početí jako traumatický, pak může být zážeh početí utlumen hned ve svém nejranějším stadiu. K tomu může dojít také tehdy, když není nové vztahové pole matky a otce vnímáno jako bezpodmínečně vítající nebo když postrádá skutečnou otevřenost vůči nové bytosti. Když bytost nebo duch prožije nedostatek uznání a bezpodmínečného přijetí, pak bude pro něj obtížné plně se vtělit a obývat tělo. Může to vést k tragickým disociativním a odpojeným životním prožitkům. Malý človíček je tak odříznut od svého samotného bytí a je tragicky uvržen do hrůzy a děsivého prožívání prázdnoty a nebytí. Rozvíjející se systém já se namísto toho, aby se organizoval okolo vrozené bytosti a vzájemného bytí, formuje okolo potřeby chránit se před dalším zraněním, kde jsou kontakt a intimita prožívány jako bolestné. Trauma početí tak může zanechat hluboké otisky. Mnoho lidí má životní motto „ Nechtěl jsem tady být“, které lze dohledat až k tomuto ranému prožitku. Celý život takového člověka se může stát poutí za znovunalezením toho, co bylo ztraceno. Pravda je taková, že bytí ani Zdroj nejsou nikdy ztraceny, pouze zatemněny přítomnými podmínkami a zraněním, takže tato cesta není za nalezením něčeho, co bylo ztraceno, ale za znovunabytím pravé povahy toho, kdo jsme.

Srdeční zážeh:

Srdeční centrum je prostředníkem vzájemného propojení mezi dvěma bytostmi a soucitné reakce na utrpení. Zprostředkovává hluboký pocit propojení s milovanými lidmi i s ostatními, nadšení pro dobré skutky a vztah bytosti ke Zdroji. Rané nepřijetí nebo popření lásky novorozeněte je jeden z hlavních původců raného rozštěpení já a ochranných sebeobranných projevů osobnosti. V prenatálním období a v raném dětství je klíčové prožívání bezpodmínečné lásky a bezpodmínečného přijetí, pokud chybí, dochází ke zranění na úrovni bytí a v extrémním případě může být malý človíček uvržen do propasti nebytí a bezvýznamnosti. Základem tohoto strašného prožitku je opět odpojení od Zdroje a bytí.

Porodní zážeh:

Porodní zážeh je konečným stadiem vtělení, kdy se novorozenec odděluje od matky. Souvisí s hnací silou a působností, s tím, že je oheň života směřován ven do nového světa. Porodní zážeh je přímým projevem našeho trvalého zmocnění být tady, vtělit se a procházet životem. Stresující procesy, jako jsou obtížné porody, pupečníkový šok (pupečník je přestřižen příliš brzy) a účinky anestezie mohou porodní zážeh oslabit. To má za následek utlumení hybné potence v tekutinách a následně oslabení hnací síly, což může ovlivňovat energii člověka po celý život.

Psychoemocionální problémy spojené se zážehovými procesy

Zážeh početí: pocit ztráty, pocit touhy po jiném světě nebo odlišném stavu, pocit, že byl člověk vyhnán z ráje, ztráta boží milosti, pocit, že člověk není vítán nebo je chycen v pasti a různé negativní zážitky počátečního přijetí ze strany podpůrného pole primárního pečovatele (matky)

Srdeční zážeh: potíže při prožívání současného podpůrného pole, pocit, že druzí člověka nechtějí, nepřijímají nebo ani nevidí, pocity nedostatku lásky, samotná láska je prožívána jako bolestná a nebezpečná

Porodní zážeh: prožitek ztráty spojení s matkou, ztráta prostoru a bezpečí dělohy, hrůza z neznámého, traumata z lékařských zákroků, stavy nízké motivace, potíže na základě nejistého přilnutí, neschopnost orientovat se na druhé, poruchy pozornosti a hyperaktivita u dětí.

 

ZDROJ: Základy kraniosakrální biodynamiky, Franklyn Sills (Dech života a základní dovednosti)