Kdo je kraniosakrální terapeut?

By 10. 8. 2021 Aktuálně

Milí kraniálkáři a přátelé Dechu Života

Kdo je vlastně kraniosakrální terapeut?

Snad v žádné jiné zemi na světě nepanuje kolem kraniosakrální terapie tolik mýtů a nejasností. Kdo ví, čím to je. V mnohých věcech jsme sto let za opicemi, svět nám někam utekl a my si slepě lebedíme v tom našem českém zakvašeném rybníčku a alibisticky to svádíme na českou hrdost a nacionalismus.

Začátkem roku jsem měla takovou touhu tu naši kraniosakrální terapii nějakým způsobem zařadit mezi „normální“ profese. Ne, nechci na sebe brát roli rozhodčího, který definuje, kdo je a kdo není kraniosakrální terapeut, takovou zodpovědnost na sebe klást nechci. Přece jen je ještě stále hodně lidí, kteří nemají o kraniálce ani páru a –  ono se to taky nevysvětluje lehce, co to ta kraniálka vlastně je. A mnohé kreativní pojetí lidové tvořivosti tomu moc nepomáhají. Už ten samotný název – kranio-sakrální, no to bude něco duchovního, když je to sakrální. A přitom název pochází z pojmenování anatomických struktur v těle – lebky a kosti křížové. Pokud vás zajímá, co všechno se musí naučit např. terapeut biodynamické kraniosakrální terapie, můžete nahlédnout do obsahu takového výcviku zde: Profesní výcvik BCST A to je jen ta profesní část. Nehovořím zde o proměně osobnosti, o transformaci vlastního vědomí, o zralosti a připravenosti být průvodcem-terapeutem, o zpracování svých vlastních otisků z dětství a traumat. O umění pracovat se svojí myslí, umění naslouchat, být vnímavý. Nevnášet do terapie své vlastní pomýlené vhledy a bludy, zůstat přítomným pozorovatelem. Mám pokračovat? Ono to jen tak vypadá, že terapeut sedí, a nic nedělá. Ale je to jen zdání. Ve skutečnosti se toho děje velmi mnoho.

Když jdete na masáž, tak víte, že na vás bude někdo šahat, na holé tělo, většinou na záda, že jo. Když jdete na ORL, víte, že se vám bude doktor koukat do uší, do krku nebo do nosu, nikam jinam. U očního budou doktora zajímat pouze vaše oči. Tady je vám to celkem jasné. Jenže – kraniosakrální terapie je celostní, to znamená, že ošetřuje celé tělo. A nejen tělo fyzické. Ošetření zahrnuje také mysl, emoce, psyché, vztah k sobě, ke světu, k něčemu „vyššímu“, co nás přesahuje. Terapeut se vás při ošetření bude dotýkat, protože citlivé ruce a vztahový dotek je primárním principem ošetření. Leckterá kraniosakrální terapie by se dala přirovnat k prožitku mystéria života. Jak chcete tohle všechno uchopit do slov? Nedivím se, že to může někomu připadat jako něco divného, šarlatánského a nevědeckého.

Náš právně společenský systém nemá o kraniálce taky ani páru. Podívejme se na to z hlediska české legislativy podnikání. Pominu teď všechny víkendové a laicky laděné kurzy, profesní výcvik kraniosakrálního terapeuta trvá různě dlouho – záleží, kterým směrem se vydává, jestli jde cestou osteopatie nebo biodynamiky. U nás není vyžadována žádná certifikace ani akreditace, v podstatě může dělat kraniosakrálního terapeuta každý, kdo se za něj prohlásí. Legislativně neexistuje žádné vymezení, kdo je a kdo není. Existují pouze Standardy a kodex profesní kraniosakrální asociace, která ale také nemá žádnou právní moc, je to jen společneství lidí, hlásící se k určité profesi a zavazující se k dodržování těchto Standardů praxe a morálního kodexu. Aspoň nějaká kotva.

Když má budoucí kraniosakrální terapeut hotový výcvik a není zdravotník a chce si otevřít svoji praxi, má v podstatě tři možnosti:

  • udělat si ještě masérský kurz, aby mohl tzv. šahat na lidi a otevřít si vázanou živnost maséra. Masér ale není, je kraniosakrální terapeut. Což do vybavení provozovny z hlediska hygieny vnáší zmatek. Kraniosakrální terapie NENÍ MASÁŽ.
  • založit si volnou živnost s názvem Poskytování ostatních osobních služeb – ale to se nezakládá na pravdě, o kraniosakrální terapii tam není ani zmínka, ale máte aspoň nějaký Živnostenský list a můžete podnikat
  • nepodnikat na základě živnostenského oprávnění, ale „svobodně“ a nechat se vést jakožto léčitel (jedno se zákonem vymezených činností svobodného podnikání), což ale také není pravda, protože kraniosakrální terapeut není léčitel. Léčitel většinou léčí pouze na základě své intuice a tzv. zvláštních schopností léčit, vetšinou nemá ani základní znalosti toho, co musí znát kraniosakrální terapeut – znalosti anatomie, fyziologie, embryologie a psychologie.

Moc možností živit se jako kraniosakrální terapeut tady není, respektive, není tady žádná. Profese kraniosakrální terapeut neexistuje. Pokud jste zdravotník, tedy máte alespoň rekvalifikaci s názvem Zdravotní masér, můžete podnikat např. na základě činnosti 8690 – Ostatní činnosti související se zdravotní péčí.

Z toho vyplývá následující – jsem kraniosakrální terapeut, moje činnost je svobodné podnikání, neboť není nikde definována. Nevztahují se na mně např. takové věci, jako je ohlášení provozovny, protože provozovna se ohlašuje na Živnostenském úřadě na základě provozování živnosti v číselníku uvedené. Není položka v číselníku, nelze zaregistrovat provozovnu – to je moje osobní zkušenost.

Jsem šedá eminence ekonomiky. Jelikož nemám svoji kolonku, kam se zařadit, musím lhát či uvádět nepravdivé údaje o mé činnosti, která mně živí. Je to paradox. Kraniosakrální terapie oslovuje nejhlubší pravdu v jádru každé bytosti, ale v našem právně-ekonomickém systému jako profese prostě neexistuje.

Jak z toho ven?

Přemýšlela jsem, jakým způsobem by bylo možné uchopit naši profesi. Shrňme si jen to podstatné pro případ, kdy člověk-nezdravotník, s ukončeným CST výcvikem chce být jen a pouze kraniosakrální terapeut, nechce být ani masér, ani poradce atd. A takových není málo. Kraniosakrální terapie svým původem pochází z řad lékařů. Objevili a přinesli ji k lidem lékaři, ti průkopníci většinou riskovali svoji lékařskou čest a titul, měli otevřenou mysl a jasnou vizi, a šli za ní. Přinesli ji nám všem, i obyčejným lidem, pro užitek a poznání.

Kraniosakrální terapie je natolik efektivní a účinná, že si našla své příznivce po celém světě. Kraniosakrálních terapeutů, těch plně akreditovaných, jsou tisíce. V některých zemích je plně akceptována a uznávána. U nás bohužel ne. A ještě dlouho nebude.

Ale nedalo mi to, a na jaře jsem měla potřebu zeptat se na Ministerstvu zdravotnictví, jak na tuto metodu nahlíží. Podstatnou část odpovědi přikládám níže:

Z pohledu současné medicíny je kraniosakrální terapie postavena na teoriích, které nerespektují předpoklady klasické anatomie a není proto uvedena mezi zdravotnickými obory. Nicméně nekonvenční doplňující metody (např. akupunktura, homeopatie, osteoterapie aj.), které nejsou ukotveny v medicínské praxi a patří do oblasti alternativní medicíny, mohou použít lékaři, kteří mají atestaci z příslušného lékařského oboru, tj. jsou odborně způsobilí poskytovat samostatně zdravotní péči a jsou patřičně erudováni použít kraniosakrální terapii jako doplňující léčbu, správně vyhodnotit její přínos pro pacienta, posoudit kontraindikace této metody a v neposlední řadě i lékařsky odborně zasáhnout v případě vzniku nežádoucích účinků či zdravotních komplikací u pacienta. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních ukotvuje více jak čtyřicet zdravotnických povolání, což je z pohledu Ministerstva zdravotnictví dostatečný stav pro obsažení zdravotních služeb a Ministerstvo zdravotnictví nezvažuje pro úzce vymezené činnosti či metody zavádět nová nelékařská zdravotnická povolání.
Pro zařazení určitého oboru mezi odborná zdravotnická povolání pak není dostačující pouze Vámi navrhovaná úprava vzdělávacího systému, nýbrž jedná se o naplnění komplexních legislativních pravidel, které kraniosakrální terapie v současnosti nesplňuje.“

Reakce ministerstva mě vůbec nepřekvapuje. Ostatně, co mohu chtít od takového vládního společenství, které nerespektuje ani Zákaldní listinu práv a svobod člověka, které nerespektuje nařízení Nejvyššího ústavního soudu?

Podle vyjádření MZČR kraniosakrální terapie nerespektuje předpoklady klasické anatomie – které předpoklady tím myslí???? Předpoklady typu, že lebka srůstá?! Ano, tak tyto předpoklady kraniosakrální terapie popírá! Tohle se stále učí na lékařských fakultách, takové bludy?

Moje odpověď byla následující. V podstatě – nic si od toho neslibuji. Ale baví mně to. Vynechala jsem formality dopisu, zde je jádro sdělení:

…“Nejde mi o to, aby byla kraniosakrální terapie zařazena mezi zdravotní profese jako metoda léčebná. Chci jen tuto metodu nějakým způsobem uchopit profesně.

Konkrétně: Praktikant kraniosakrální terapie prochází intenzivním a náročným výcvikem, má znalosti anatomie, fyziologie, práce s traumatem, práce s tělem, tkáněmi atd. Je mi jasné, že s akademickými znalostmi mediků se to nedá srovnat. Jenže, pozitivní účinky kraniosakrálního ošetření jsou dokazatelné a také měřitelné. Ale to by bylo na náročnou vědeckou studii.

Jde mi o to, že žádný ekonomický, ani živnostenský koncept nezmiňuje kraniosakrální terapii, my prostě neexistujeme, ani v číselníku živností, ani v číselníku ekonomických činností NACE, prostě nikde. Řadíme se tedy pod svobodná povolání. Nejsme ani maséři, ale ani léčitelé. Nepatříme nikam. A pokud tedy nikam nepatříme, můžeme se nazývat terapeuty. A naše metoda může být nazývána terapie. Protože je to svobodný název, ve světě plně akceptovaný. Jen u nás je to jiné. V některých zemích Evropy je kraniosakrální terapie akceptována. 

Takže, šlo mi jen o to, jakým způsobem bychom se mohli profesně zařadit. Když může být optik nebo výživový poradce nebo zdravotní masér, kvalifikován jako zdravotnická profese, nabyla jsem asi mylného dojmu, že kraniosakrální terapie k ní má také blízko. Protože – např. rekvalifikace na lázeňského zdravotního maséra je svým rozsahem  – anatomie, somatologie, fyziologie atd. velmi, velmi pod úrovní znalostí, které musí mít plně kvalifikovaný biodynamický kraniosakrální terapeut s certifikací BCST, platnou po celém světě, jen tady, u nás, v ČR, je nám tato akreditace, s prominutím … k ničemu. Takže se ptám, jak je možné, že zdravotní masér může být po pár měsících nějakého kurzu kvalifikován jako zdravotní profese, ale kraniosakrální terapeut s dvouletým plně akreditovaným mezinárodním výcvikem ne? To je to, co mně zajímá. 

Asi jsem vizionář. Ale jsem přesvědčena o tom, že kraniosakrální terapie, jakožto holistický model péče o lidskou bytost, je cestou budoucnosti. Celostní medicína získává také svůj kredit, a ruku v ruce s ní jde celostní rehabilitace. Proto si myslím, že by měla být kraniosakrální terapie uznána jako rehabilitační metoda. Je možné – ptám se – aby byla kraniosakrální terapie uznána jako rehabilitační metoda? A pokud ano, jaké podmínky na ni si klade náš právně-společenský systém?“

Na tuto odpověď ještě nepřišla žádná odpověď … a třeba ani nepřijde. Vím, že je to všechno běh na dlouhou trať. Ale mi to nevadí. Chci aspoň takto vytvářet pro kraniosakrální terapii důstojné podnímky, aby byla respektována společností, ne jen jednotlivci, kteří už ochutnali její krásu a užitek. Chce to čas. A tlak ke změně přichází občas také zezdola, z potřeb obyčejných lidí, ne jen z chamtivosti těch nahoře. Jsem snílek. Možná. Ale mi to dává smysl.

Je to můj osobní pohled na věc a respektuji, že moje vidění nemusí vyhovovat každému. I tak můžeme být spolu a vytvářet lepší svět pro život.