Výukové materiály pro kurz
Základy kraniosakrální osteopatie 1+2

Cílem je seznámit vás se základními principy a pojmy v kraniosakrální práci. Tento kurz vám poskytne počáteční základnu vědomostí a praktických postupů. Naučíte se základní způsoby ošetření pánve, křížové kosti, páteře, fascií, měkkých tkání a neurokrania (lebečních kostí). Po absolvování tohoto kurzu budete schopni poskytnout základní kraniosakrální ošetření.

Jako základ znalostí a dovedností v kraniosakrální osteopatii je celosvětově považován desetibodový protokol ošetření podle Dr. Upledgera.

Protokol ošetření podle Dr. Upledgera

Tento desetibodový protokol ošetření tvoří základ kraniosakrální osteopatické práce:

  1. Indukce klidového stavu, CV4

  2. Kontakt na křížové kosti, mobilizace křížové kosti, dekomprese L5-S1, dekomprese SI skloubení,  trakce spinální dury

  3. Uvolnění příčných struktur (diafragmy): pánev, bránice, hrudník, jazylka a uvolnění spodiny lebeční

  4. Houpačka spinální dury

  5. Uvolnění frontální kosti

  6. Uvolnění parietálních kostí

  7. Komprese – dekomprese klínové kosti

  8. Temporální techniky

  9. Uvolnění temporomandibulárního kloubu

  10. Techniky klidového stavu, integrace po ošetření

Níže najdete popis všech technik protokolu. Jednotlivé oddíly rozbalíte kliknutím na název.

Kraniosakrální terapie, co se při ní děje

Neuroanatomie – popis mozku, cirkulace CSF, hlavové nervy, cévní zásobení mozku

Anatomie lebky – popis jednotlivých kostí

HISTORIE

 

 

ÚVOD DO KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE

TEORIE

 

 

POPISY A VIDEA

 

 

ANATOMIE

PRAXE

 

 

TECHNIKY A POSTUPY

Co uděláte před ošetřením:

  • Vykomunikujete s klientem jeho maximální možné pohodlí – polohování, polštáře, přikrytí dekou, podložení nohou, vykomunikujete průběh terapie – alespoň přibližně vysvětlíte způsob práce – tzn. dotyky, naslouchání, přítomnost. Uděláte všechno pro to, aby se pacient cítil v bezpečí a respektován.
  • Dle polohy pacienta si vytvoříte pohodlné podmínky pro svoji práci – dostatek polštářů či podložek na podkládání rukou, krabičku s kapesníky  – tak, abyste to měli všechno na dosah po ruce.
  • Zklidníte svou mysl, usadíte se, uděláte si malinkou meditaci Matka Země, Otec Nebes atd.
  • Zaujmete pozici – z boku klienta, můžete zvolit metodu pieta – pro naslouchání a vytvoření kvalitního vztahového pole, nebo můžete začít u nohou, nebo dejte klientovi vybrat, ze které strany nebo na které části těla by chtěl klient první kontakt.
  • Pak teprve začínáte s ošetřením.

Čím začnete – Iniciace klidového stavu u  nohou

Při prvním kontaktu s klientem si vykomunikujte, zda-li je pro něj kontakt příjemný, zvláště pak kontakt na hlavě. Hlava je „plná traumat a zátěže“ a proto může být pro klienta kontakt na hlavě nesnesitelný. Pokud tato situace nastane, zvolte pro klienta bezpečnější kontakt na nohou, můžete techniku CV4 udělat i na křížové kosti a na nohách. Provádí se u nohou tak, aby se chodidla přidržela ve fázi extenze (výdechu – tzn. jemně držíte špičky u sebe) a používá se pro tzv. reset kraniosakrálního rytmu. Je dobré jej provádět na začátku ošetření. Na videu máte provedení této techniky v podání samotného pana Upledgera.

Ošetření příčných struktur – diafragmy

Mobilizace kosti křížové

Kontakt na kosti křížové – mobilizace

K lehátku si sedněte trochu zešikma tak, abyste mohli jednu ruku vsunout pod tělo – resp. pod křížovou kost. Viz obrázek. Na křížové kosti vnímáte pohyby houpání ve směru kraniosakrálního rytmu – tzn. podélné – longitudinální houpání kosti v dlani.

Dekomprese L5 -S1

Dekomprese L5 – S1

Touto dekompresí vytvoříte prostor mezi posledním bederním obratlem a kostí křížovou. K lehátku si sedněte opět zešikma tak, abyste mohli jednu ruku vsunout pod bederní oblast tam kde končí páteř a prsty být v kontaktu s hroty obratlů a druhou rukou pod křížovou kost. Mírným pětigramovým tlakem od sebe tyto segmenty odtahujete a vytváříte zde prostor. Počkáte, až se struktury rozvolní a „změknou“ a povolí. Pokud necítíte povolení tkání, jen s nimi buďte v kontaktu.

Dekomprese SI skloubení

Dekomprese SI skloubení

Touto dekompresí vytvoříte prostor mezi křížovou kostí a kyčelními lopatami. K lehátku si sednete zboku tak, abyste měli jednu ruku na křížové kosti z boku a druhou rukou jste v kontaktu s hroty kyčelních lopat, které jemným stiskem tlačíte k sobě. Tím se na zadní části pánvi – právě v oblasti SI skloubení vytvoří prostor. Můžete provádět také vleže na boku – sednete si na lehátko za klienta, položíte jednu ruku na horní kyčelní hrot a jemně stlačíte směrem k lehátku. Druhou rukou jste v kontaktu s křížovou kostí, kde podporujete uvolnění tkáně.

Tah spinální dury od kosti křížové

Tah spinální dury

Spinální dura je tvrdá plena, obalující míšní kanál. Je spojená s meningiální durou a tvoří tak jednu spojenou membránu obalující mozek a míchu. Tvar této membrány připomíná pulce. Tah spinální dury můžete provést po ošetření pánve, anebo jej nechat až po ošetření neurokrania – a udělat tah spinální dury od occiputu a od kosti křížové po sobě najednou. Tah spinální dury od kosti křížové se provádí tak, že sedíte šikmo k lehátku a vložíte jednu ruku šikmo pod tělo abyste měli křížovou kost ve dlani. Prsty se jemně zapřete do horního hrotu křížové kosti a jemným tahem směrem k nohám ji protahujete. Pokud pohyb vázne a nepouští vás to, tak vyčkejte, dokud se tkáně neuvolní a nezměknou. Při dobrém uvolnění křížové kosti byste měli mít pocit, že ji můžete vytáhnout až k nohám.

Sendvič - pánev

Pánev – sendvič

Ošetření měkkých struktur v pánvi – práce s fasciemi. Sednete si k lehátku bokem na úrovni pánve, jednu ruku vložíte pod křížovou kost a druhou ruku položíte na podbřišek tak, aby spodní hrana ruky byla na úrovni symfýzy. Horní ruka sleduje pohyb fascií, pokud se objevuje zacyklený pohyb, jemným tlakem jej zadržíme a počkáme do rozpuštění. Může se objevit pohyb nový, to nevadí. Pokud dojde k rozpuštění traumatu, mohou se ruce pocitově spojit – jakoby tělo mezi našimi dlaněmi se rozplyne.

Sendvič - bránice

Ošetření měkkých struktur  v oblasti bránice – práce s fasciemi. Sednete si k lehátku bokem na úrovni, kde končí žebra, jednu ruku vložíte pod tělo zhruba na úrovni, kde končí hrudní kost – a druhou ruku položíte na hranu žeberních oblouků. Horní ruka sleduje pohyb fascií, pokud se objevuje zacyklený pohyb, jemným tlakem jej zadržíme a počkáme do rozpuštění. Může se objevit pohyb nový, to nevadí. Pokud dojde k rozpuštění traumatu, mohou se ruce pocitově spojit – jakoby tělo mezi našimi dlaněmi se rozplyne.

Sendvič - horní hrudní apertura

Horní hrudní apertura

Ošetření měkkých struktur  v oblasti horní části hrudníku na úrovni klíčních kostí – práce s fasciemi. Sednete si k lehátku bokem na úrovni ramenou, jednu ruku vložíte pod tělo do oblasti obratle C7, (když ohnete hlavu, je nejvíce hmatatelný)  – a druhou ruku položíte na hrudník do oblasti klíčních kostí. Horní ruka sleduje pohyb fascií, pokud se objevuje zacyklený pohyb, jemným tlakem jej zadržíme a počkáme do rozpuštění. Může se objevit pohyb nový, to nevadí. Pokud dojde k rozpuštění traumatu, mohou se ruce pocitově spojit – jakoby tělo mezi našimi dlaněmi se rozplyne.

Uvolnění jazylky

Uvolnění jazylky

Jazylka je malá kůstka ve tvaru podkovy v oblasti horní části krku. Je „zavěšená“ na pevných vazech a svalech, umožňuje nám artikulovat a mluvit. Její ošetření spočívá v uvolnění – iniciačním pohybu vlevo a vpravo a pak vytažení šikmo vzhůru. Jazylku nejlépe nahmatáte, když prsty sjedete kolmo z dolní čelisti dolů ke krku a necháte klienta polknout. Vnější křídla jazylky by vás měly „jemně cvrnknout“ do prstů. Pokud se vám nepodaří ji nahmatat, pracujte s ní ve svém vědomí. Iniciační pohyb se provádí tak, že jemně ťuknete do kostičky zleva a pak zprava a pozorujete, kterým směrem „jde lehčeji“ . Pak se rozhodnete, který způsob využijete – existuje buď přímá metoda, kdy jdete do bariéry a čekáte, až to povolí, anebo nepřímá metoda, kdy jdete do volnějšího směru a podporujete „přetažení“ pohybu, nevracíte se zpátky, jen podporujete vždycky tu volnější stranu až ucítíte, že se jazylka pohybuje oběma směry volně. Poté jazylku jemně chytnete za ob konce a jemným přítlakem ji vytáhnete pomalu šikmo vzhůru – zhruba rovnoběžně s hranou nosu. Pokud je jazylka volná, budete mít pocit, že ji můžete vytáhnout a jít s ní až do vedlejší místnosti. Pokud se vám při vytahování zasekne, počkejte, než to povolí, nevracejte ji zpátky. Po uvolnění jazylku jemně pusťte, aby se sama jemným pohybem usadila a vrátila na své místo.

Mobilizace kraniální báze

Dekomprese spodiny lebeční (kraniální báze):

Mobilizace – kontakt

Vsuňte své dlaně pod spodinu lebeční a zůstaňte s ní v kontaktu. Uvědomte si struktury, kterých se dotýkáte – occipitální kosti, atlanto-occipitální oblasti a prvních krčních obratlů, dále vnímejte oblast membrán – foramen magnum a dury mater, falxu a tentoria. Vnímejte přítomnost kraniosakrálního rytmu.

Dekomprese atlanto-occipitálního spojení

Dekomprese spodiny lebeční (kraniální báze):

Trakce C1 – C2 – Occiput (podélné oddtažení)

Tímto způsobem vytváříme prostor v místě, kde se hlava napojuje na páteř – a to v podélném směru. Prsty ukazováček a prostředník jsme v kontaktu s krčními obratli C1 a C2 a prsteníkem a malíkem jsme v kontaktu s kostí occipitální. Jemným tahem od sebe vytváříme prostor.

Uvolnění occipitálních kondyl

Dekomprese spodiny lebeční (kraniální báze):

Prostor pro occipitální kondyly (prostor do šířky)

Tímto vytváříme prostor ve stejné oblasti jako v minulém kroku, jen s tím rozdílem, že jej vytváříme v příčném směru – tzn. do šířky. Dlaně a lokty dáme k sobě a tím se nám automaticky ruce nasměrují tak, že konci prstů budeme vytvářet odtažení occipitálních kondylů. Tlak je opět velmi jemný.

Tah spinální dury - od hlavy

Dekomprese spodiny lebeční (kraniální báze):

Tah spinální dury od kosti occipitální

Tato technika je pro mnohé velmi uvolňující, hlavně při bolestech hlavy a napětí. Ruce vložíte ve tvaru „šipky“ pod hlavu tak, aby prsty končily na hraně kosti týlní. Velmi jemným tahem (5gr) pomalu přitahujete hlavu k sobě. Vnímejte pozvolné protažení a uvolnění dury, v kontaktu jste s foramen magnum a od této části až po kost křížovou protahujete všechny membrány a vazy. Prostudujte si struktury dury mater v anatomii – viz níže.

Ošetření neurokrania

Frontální zdvih

Zdvih frontální kosti – frontální zdvih

Tato technika má dvě fáze – 1. mediální komprese a 2. frontální zdvih. Tou první fází působíme na sutury – hlavně na sutura metopica. Druhou fází působíme hlavně na falx cerebri.

Provádí se tak, že prsty jemně položíme na frontální kost – na obočí tak, aby prsteníček byl na zevním okraji kosti. Tím jemně přitlačíme a vytvoříme jemnou kompresi do středu – uvolníme takto šev – suturu metopicu. Pak povolíme a celou kost jemně zdviháme kolmo vzhůru ke stropu (u ležícího pacienta) – představte si, že máte na prstech malé přísavky, kterými můžete frontální kost zvednout vzhůru. Uvolníme také ostatní sutury – viz anatomie – a hlavně protáhneme membránu falx cerebri, která se v této oblasti upíná na sousedící kost čichovou (ethmoid) na výběžku crista galli.

Při zdvihu můžete vnímat, že každá strana jde jinak, to je v pořádku. Pokud při zdvihu narazíte na nějakou bariéru, vyčkejte, než vás kost pustí jít dál. Hotovo máte když vnímáte, že je kost úplně volná (nebo tekutá, měkká, vláčná, rozpuštěná atd.) pak,ji jemně pusťte a nechejte „dosednout“ zpět na své místo tak, jak potřebuje sama.

Parietální zdvih

Parietální zdvih

 

Tato technika uvolňuje obě temenní – parietální kosti a má opět dvě fáze – 1. mediánní kompresi a 2. zdvih – trakci.

Při mediánní kompresi jemně stlačíme obě kosti k sobě, čímž uvolníme prostor v oblasti šípového švu (sutura sagittalis).  Také dojde k „roztažení“ falxu cerebri a sagitálního žilního splavu.

Při zdvihu – trakci parietálních kostí rozvolňujeme oblast šupinových švů –  sutury sqauamosa, dále oblast foramen magnum – tahem membrány falx cerebri – která dále pokračuje až na oblast úponu dury mater na kosti křížové v oblasti S2.

Při mediánní kompresi jsou prsty na průsečíku prodloužené linie obočí a zevního zvukovodu. Při trakci by měly být prsty na obou parietálních kostech do úrovně zevního zvukovodu – viz obrázky.

Sfenobasilární komprese a dekomprese

Sfenobasilární komprese a dekomprese

Klínová kost – sfenoid – je důležitou kostí ve středové linii, sfenobasilární spojení je považováno za srdce kraniosakrálního rytmu (CRI). Vzorce – léze sfenobazilárního spojení (sfenobazilární synchondróza) a jejich diagnostika a ošetření jsou vyučovány v samostatném semináři. V rámci základního protokolu ošetření se provádí pouze komprese a dekomprese. Tato technika je velmi účinná, protože přímo i nepřímo ovlivní všechny ostatní lebeční kosti a struktury, sfenoid je také považován za fulkrum pro všechny klouby a kosti v celém těle. Pohyb sfenoidu je velmi často ovlivňován sekundárním kompenzačním vzorcem pánevní oblasti, zejména v pohybu kosti křížové.

Tato technika se provádí tak, že uchopíte hlavu Backerovým hmatem – palce na velkých křídlech sfenoidu a ostatní prsty pod occiputem. Komprese se provádí tak, že jemným tlakem palců iniciujete pohyb velkých křídel dolů, k podložce. Můžete vnímat, že každá strana jde jinak, rychleji, volněji, pomaleji – vyčkejte a pomalu doprovázejte obě křídla až k podložce, dokud „nenarazíte na bariéru“. V této pozici zůstaňte tak dlouho, dokud se to celé nenaplní potencí a nedojde k samovolnému vzedmutí sfenodiu (dekomprese). Pokud tento jev nenavnímáte, nevadí, po chvíli pusťte jemně obě křídla sfenoidu tak, aby se sám usadil v nejlepší možné poloze.

Temporální techniky

Temporální techniky

Temporální techniky jsou tři techniky, kterými se ošetřuje oblast spánků a uší, dochází k hlubokému uvolnění ve spojích kostí temporálních a sfenoidu a skalní kosti, uvolňuje napětí na membránách (falx a tentorium). Je velmi účiná při poruchách rovnováhy, tinnitu (zvonění v uších), přepětí a bolestí hlavy, ramen a krční páteře.

První technika se nazývá houpání mastoideů. Spojíte obě ruce tak, aby tvořily misku, dlaně končí na hrbolech za ušima (processus mastoideus). Navnímáte rytmus a pak podržíte pohyb na jedné straně a postupně „rozvikláte“ pohyb, až to půjde volně, pak zase jednu stranu podržíte a vrátíte pohyb zase do správné fyziologie – přirozeného pohybu!

Druhá technika se nazývá prsty v uších. Prsteníček přiložíte pod ucho na processus mastoideus, prostředníček nasměrujete do ucha a ukazováček přiložíte na processus zygomaticus. Postup je stejný jako při houpání mastoideů, navnímáte rytmus, rozvikláte pohyb do osmičky a pak jej vrátíte zpět do fyziologie!

Třetí technika je tah za uši. Uchopíte jemně ušní boltec a velmi jemným tahem jej protahujete směrem k ramenům. Tah musí být opravdu jemný, jinak se to „stáhne“. Pak je dobré vyčkat, než se to zase povolí. Tady je nutné trénovat velmi jemný tah a vnímat případnou protiakci tkáně.

Uvolnění temporomandibulárního kloubu

Uvolnění temporomandibulárního kloubu

Tato technika je velmi účinná při uvolnění dolní čelisti, problémy se žvýkáním potravy, skřípání zubů, vyskakování čelisti apod. Je velmi uvolňující také proto, že maseter – žvýkací sval – reaguje na stres jako první. Jeho napětí můžeme povolit právě touto technikou.

Ruce – dlaně položíme na okraje tváře a prostředníčkem jemně přitlačíme dolní čelist k sobě – provedeme kompresi. Pak dlaněmi a prsty podpoříme dekompresi – vysuneme jemně dolní čelist šikmo vzhůru – jemným tahem uvolňujeme napětí v tkáních.

 

CV 4

Technika CV4 na hlavě

Tato technika je velmi relaxační a proto se také zařazuje na konec ošetření.  Lze ji také použít jako techniku pro resetování CRI na začátku ošetření. Lze ji také provádět samostatně, jako dílčí „ošetření“ při stresu a velké zátěži.

Provedení této techniky je velmi jednoduché – vytvoříme z dlaní misku a ruce vsuneme pod hlavu tak, abychom měli v dlaních oblast 4. mozkové komory – proto se tato metoda jmenuje CV4 – cerebral venticular IV. Podporujeme systém ve výdechu až do zastavení CRI. Po chvíli se CRI opět „rozběhne“, ale už v trochu jiné „kvalitě“.

Více o CV4 a návod na spínač klidového bodu najdete ZDE

Co uděláte po ošetření:

  • Provedete některou integrační techniku – pietu, nebo přes ramena, nebo přes chodidla.
  • Uzemníte klienta – provedete uzemňovací techniky
  • Dáte klientovi napít
  • Postaráte se o svoje potřeby a pohodlí!

Houpačka spinální dury (podpora kraniálního rytmu)

Tato technika je součástí protokolu, ale zařadila bych ji i mezi integrační metody, vhodné po celkovém ošetření. Úpon spinální dury je na 2 – 3 krčním obratli (C2-C3) a na druhém segmentu kosti křížové (S2). Ruce položíme na tyto dvě místa a podporujeme kraniosakrální rytmus. Provádí se vleže na zádech, anebo také na boku /u velmi silných lidí a u těhotných žen a všude tam, kde to pacient neuleží na zádech)

Postup ošetření v PDF ke stažení ZDE

Všechno v našem těle se hýbe. Kde není pohyb, není život. Proudění všech tekutin v těle má také svůj rytmus – nejhmatatelnější je náš tep – srdeční rytmus – proudění krve. Také ostatní tekutiny proudí v určitém rytmu – v kraniosakrálním konceptu nás zajímá rytmus cirkulace mozkomíšního moku.

Z hlediska kraniosakrální práce rozlišujeme na těle pět příčných struktur. Vycházíme-li z konceptu, že celý tělesný systém je orientován na středovou linii – jsou tyto příčné struktury, neboli diafragmy, kolmé na tuto středovou linii – proto se nazývají příčné.

  1. PÁNEV
  2. BRÁNICE
  3. HORNÍ HRUDNÍ APERTURA
  4. JAZYLKA
  5. SPODINA LEBEČNÍ (ATLANTO-OCCIPITÁLNÍ OBLAST)

Dělení lidské páteře podle typů obratlů

Krční obratle (vertebrae cervicales) — Tvořena 7 obratli (označeny C1 – C7) vyznačujícími se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický – trnový výběžek – na konci rozdvojený.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky
C2 – axis (čepovec) – o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu – společně zajišťují pohyb hlavy.

Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) — Tvořena 12 obratli (označeny Th1 – Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.

Obratle bederní (vertebrae lumbales) — Tvořena 5 obratli (označeny L1 – L 5).

Obratle křížové (vertebrae sacrales) — Tvořena 5 obratli (označeny S1 – S5). Srůstají v kost křížovou (lat:os sacrum).

Obratle kostrční (vertebrae coccygeae) — Tvořena 4-5 obratli (označeny Co1 – Co5). Srůstají v kost kostrční (lat:os coccygis).

Kosti lebky

Lebku dělíme na dvě části, a to neurocranium, které obklopuje oblast mozku a splanchnocranium – obličejovou část.

Kosti neurocrania jsou kosti související s mozkovnou lebky. Jejich základní funkcí je tedy ochraňovat mozek a jeho výživu, důležité nervy, dále některé z nich ukrývají smyslové orgány. Mezi kosti neurocrania se řadí:

  • os occipitale (kost týlní)
  • os sphenoidale (kost klínová)
  • os ethmoidale (kost čichová)
  • os temporale (kost spánková)
  • os frontale (kost čelní)
  • os parietale (kost temenní)
  • os lacrimale (kost slzní)
  • os nasale (kost nosní)
  • vomer (kost radličná)

 

Mozek

Centrální nervový systém anatomicky dělíme na mozek (encephalon, cerebrum) a míchu. Mozek je část uložená v lebeční dutině, která jej ochraňuje před zraněním. Anatomicky se mozek skládá z několika částí, které vznikly v embryogenezi z neurální trubice. Na míchu navazuje prodloužená mícha (medulla oblongata), Varolův most (pons Varoli), mezencephalon, diencephalon a telencephalon. Na mozkový kmen (prodloužená mícha + pons + mezencephalon) nasedá dorzálně mozeček. Struktury jsou u něj oddělené pouze anatomicky, funkčně je mezi nimi široká plejáda drah a spojů nejrůznějšího významu. V mozku se rozlišuje tzv. šedá a bílá hmota mozková. Šedá hmota, kterou tvoří převážně těla nervových buněk neuronů, pokrývá jako mozková kůra povrch velkého mozku a vytváří tzv. jádra, uložená uvnitř dalších oddílů mozku. Bílou hmotu tvoří výběžky nervových buněk axony. Uvnitř mozku existují čtyři mozkové komory, mezi nimiž a prostorem okolo mozku (encephalon, cerebrum)a míchy viz mozkové obaly, meningy koluje likvor.

V kraniosakrální terapii rozlišujeme zatím tři hlavní rytmy:

  1. CRI – kraniosakrální impulz: 6 až 12 za minutu
  2. MidTide – tekutinový tide:  2 – 2,5 za minutu
  3. LongTide – „vzdušný“ tide: 50 vteřin nádech, 50 vteřin výdech

V kraniosakrální terapii se v souvislosti s rytmy používají tyto názvy:

  • flexe a extenze u CRI (flexe=nádech, extenze=výdech)
  • vnější a vnitřní rotace u CRI (vnější u flexe, vnitřní u extenze)
  • nádech a výdech u Midtidu a Longtidu

Z KST pohledu lze CRI přirovnat k aktuálně prožívanému, MIdTide je celá historie naší osobní matrice se všemi vzorci (traumaty), vzniklými již od početí. LongTide je pak rytmus univerzální matrice lidského těla, ta nemá žádnou historii – je dokonalá – v ní je obsaženo tzv. „tovární nastavení – dokonalé zdraví“. A pod tím vším lze vnímat tu nejhlubší úroveň, ze které to všechno vzniká – DYNAMICKÝ KLID.

Dynamický klid není statickým klidem – ale je to VŠEOBJÍMAJÍCÍ POTENCE – OBSAHUJE VŠECHNO – všechno je v něm obsaženo. Veškerý potenciál DYNAMICKÉHO KLIDU se projevuje v naší existenci jako DECH ŽIVOTA – PRIMÁRNÍ RESPIRACE. Dech Života doslova oživuje svojí potencí každou naši buňku – je to síla VITALITY.

Z dalšího úhlu pohledu lze na to pohlížet jako na POTENCI SIL, která působí na TEKUTINY, a jejich projevy pak ovlivňují TKÁNĚ (STRUKTURU A FUNKCI).