Jak podpořit nervový systém v krizi?

Letošní rok je pro mě velmi bohatý na pozorování reakcí nervového systému na různé úrovně ohrožení, krize, nebezpečí a strategií přežití. Z krizového managementu vím, že v době krize musí být řízení centralizované, jasné a autoritativní. V krizovém stavu,kdy hrozí dezintegrace a kolaps, jde vše nedůležité stranou. Od března můžeme toto chování pozorovovat v naší společnosti. Autonomní samosprávy na periferii již nerozhodují samy ze sebe ale jsou řízeny shora. A že to řízení mnohdy nedává smysl a je v silném rozporu s harmonickým rozvojem dané periferie, to je jaksi v pořádku. Centrální řízení musí brát v potaz celek, i za cenu ztrát na periferii. Samostatnost a kreativita rozhodování na podřízených úrovních řízení zde nemá prostor. Centrum řízení – vláda, má neomezenou autonomii rozhodování, je pod obrovským tlakem a stresem a proces rozhodování je založen na analýze starých dat, starých zkušeností. Je to archivní. Efektivita takového dlouhodobého centrálního řízení klesá. Nastává chaos. Centrum už není schopno efektivně řídit celek, výkonnost také klesá a míra stresu stoupá. Nikdo neví, co má přesně dělat, protože pkyny shora jsou zamtečné a protichůdné. A pak se to jednoho dne zlomí, a to nastane anarchie. Autonomní správa periferie si vezme zpět svoji moc a dělá si, co chce, nezávisle na prosperitě celku, nezávisle na tom, jak rozhoduje nejvrchnější velení. Dezintegrace postupuje dál, stabilizace celku se otřásá v základech. A přesně tohle se děje i v našem nervovém systému. Při měření variability srdeční frekvence se mi tyto hodnoty ukazují docela jasně. Parametry TP (Total Power) SI (Stress Index), míra centralizace řízení a samotná odchylka variability srdeční frekvence, to jsou hodnoty, ze kterých já mohu vyčíst, v jakém stavu krizového řízení se daný člověk nachází. Podle dalších parametrů zase poznám, v jaké kondici je jeho bloudivý nerv a jestli má ještě vůbec nějaké rezervy. Co myslíte, co se stane, když se naše tělo dostane do takového krizového stavu, jaký můžeme vidět v dnešní společnosti? Je to jen obraz našich vnitřních světů, nic víc. Jak uvnitř, tak navenek. Je to fraktál. Princip fungování je stejný, jen v jiném měřítku. Už chápete, proč je tak důležité mít v dobré kondici svůj vlastní nervový systém? Na něm to totiž všechno leží. Co myslíte, co jsou rakovinové nádory, které si bují v těle. Rozhodly se vytvořit si vlastní autonomii, s vlastními pravidly, bez ohledu na celek. A přitom ani tomu nádoru ani člověku jako jednotlivci nedochází, že když se vykašleme na celek, když se odtrhneme od celistvosti přírody a všecho společenstva, že zahubíme sami sebe. Je to vidět na každém kroku, všude to na nás křičí, že tady tudy ne. A my slepí a hluší, jako stádo, jdeme na porážku. No, asi to jako lidstvo potřebujeme.

Být v krizi – to je pro mě docela známý terén a pro mě běžná zkušenost let minulých. Krizí už jsem si zažila hodně a některé byly moc těžké. Ale musím říct, že mě hodně naučily a beru je jako součást života. Jen jich nesmí být moc. Protože pak už nastupují silné obranné mechanismy a krize se nestává příležitostí, ale těžkým traumatem, ze kterého se pak hodně dlouho vzpamatováváme. Pak je v pořádku zalézt do nory a lízat si rány a dát přirozeným samoléčivým mechanismům prostor. No jo, ale co když toho všeho bylo tak moc, stalo se to tak rychle a bylo to tak moc intenzivní, že vás to zahltilo, srazilo na kolena, vzalo všechny zdroje a kapacitu? Ano, pak je třeba vyhledat odborníka, který vám pomůže postavit se zpátky na nohy. Nestyďte se za to. Jsme lidi. A každý z nás žije, jak nejlépe umí.

V tomto článku bych chtěla poskytnout inspiraci, jak zvládnout krizové období života, které obecně platné principy fungují a jaké nástroje můžete použít. Nejdřív mi dovolte trochu pozorování. Třeba si díky tomu uvědomíte, co vás vlastně dostává do nepohody.

Jaká data vyhodnocuje náš mozek?

Podívejme se na to zcela laicky a selským rozumem. Do našeho mozku proudí miliardy informací ze tří hlavních oblastí:

První oblast – vnitřní prostředí.

Představte si, co všechno musí mozek vyhodnotit, abychom vůbec mohli být naživu a přitom na to nemuseli myslet vědomou myslí. Představte si ten neustálý tok informací, které mozek zpracovává – kolik kterých hormonů má vypouštět do krevního oběhu, kdy a jak rychle dýchat, jak má pracovat srdce, co mají dělat ledviny, jak se mají vstřebávat živiny z potravy, jak vyrobit potřebné množství tepla=energie, jak se hýbat, jak vylučovat, je toho hodně. Umíte si představit, že bychom tuhle obrovskou továrnu měli mít pod kontrolou vědomé mysli? Díky Bohu se to děje autonomně „samo“ nezávisle na naší vůli. Největším „pracantem“, který přinese do mozku nejvíce informací z útrob našeho těla je bloudivý nerv (Nervus Vagus, článek o něm najdete na mém webu zde.) Bloudivý nerv se podílí na vyhodnocení mnoha vnitřních procesů a neustále monitoruje naše vnitřní prostředí, hlavně v oblasti střeva a srdce. Ne nadarmo se říká, že střevo je náš druhý mozek. A to stejné se říká i o srdci. Tak např. pokaždé, když vydechujete, váš bloudivý nerv vyplaví do vašeho srdce určité množství acetylcholinu. Acetylcholin funguje jako uklidňující látka, která zpomaluje frekvenci srdce a zlepšuje variabilitu srdečního rytmu (HRV – heart rate variability). HRV je jedním z měřitelných ukazatelů kondice nervového systému jako celku, protože bloudivý nerv je hlavním kapitánem životní pohody a zdraví. Další věc, kterou bloudivý nerv umí, je „dopravit“ serotonin ze střev do mozku. Dneska už se naštěstí ví, že tyto hormony štěstí a další velmi prospěšné chemické látky se tvoří ve střevě – tedy pokud máme ve střevě kvalitní mikrobiom. (Štěstí a kvalita života začíná ve střevě) To je tedy krátký a stručný pohled dovnitř. Co asi bloudivý nerv hlásí mozku, když např. ve střevě je místo kvalitního vojska probiotických „hodných“ bakterií armáda plísní, toxinů, patogenů a poškozujících bakterií? Co se děje v našem vnějším životě, když na vnitřní úrovni probíhá chaos, boj, chybí zdroje, živiny, buňky nemají z čeho vyrábět energii, celý vnitřní systém vykazuje známky poškození a ani početná armáda kmenových buněk nestíhá obnovovat v plné kvalitě všechny tkáně, které trpí nadměrným poškozením? Žijeme toxický život, s toxickými vztahy. Nemáme energii na nic. Tohle všechno se děje, když se živíme nekvalitním jídlem, když jíme chemicky zpracované trvanlivé potraviny, pijeme alkohol a hodně kávy, nemáme žádné enzymy a živou stravu, jak má naše tělo vyrábět kvalitní energii? Jak vůbec můžeme být šťastní a zdraví, když jsme otrávení a jedovatí vevnitř? Když jsme toxičtí na úrovni samotné buňky?

Druhá oblast – vnější prostředí.

Vnější prostředí nás ovlivňuje víc, než jsme možná schopni si připustit. Co vidí moje oči? Co vidí, na co se dívají každý den? Co slyší moje uši? Co cítí můj nos? Co ochutnává můj jazyk? Čeho se dotýká moje tělo? A co se hluboce dotýká mě samotné? Jsou podněty z okolí podněcující růst a prosperitu? Nebo přinášejí spíše informace o zkáze, o zániku a smrti? Má vůbec ještě něco smysl? Rostu a prosperuji, nebo zanikám? Jací lidé mě obklopují, podporují mě nebo mě ubíjí? V jakém prostředí žiju? V přírodě, v přirozenosti plynutí ročních období, rytmu přírody a života, nebo v umělém světě technologií, kde je vše inertní, statické, umělé? Co z toho, co tvoří okolnosti mého života a co nevede k prosperitě, ale k záhubě, co z toho mohu změnit? Mohu se obklopit přírodou a živými vibrujícími rostlinami? Mohu ukončit nevyhovující toxické vtahy s lidmi, kteří mě jen vysávají? Mohu změnit práci? Mohu chodit více do přírody? Mohu se častěji dívat na hezké věci, mohu si kolem sebe uklidit? Mohu poslouchat více dobrých zpráv? Čemu dám přednost? Co vpustím do svého světa, co se mě bude dotýkat až na kůži? Až na duši? Když prožívám stres a vidím jej i všude kolem sebe, pak jsem pod tlakem, ve velkém napětí. Jak stres ovlivňuje tělo? Chemicky a hormonálně tak, že naše krev je kyselá, plná stresových hormonů a vytváří se tak prostředí pro záněty a alergie a autoimunitní poruchy. Na úrovni svalů a tkání dochází ke stažení, protože flexory takto reagují automaticky. Jediná strategie pro tkáně ve stresu je její stažení, zvýšené napětí, tak, abychom mohli rychle utíkat nebo bojovat. Když to trvá příliš dlouho, cítíme se jak svázáni do kozelce, a všechno bolí. No bodejť by nebolelo, když je to stažené. Neprokrvené. Nevyživené. A jak uvnitř, tak i na venek, takže pak vytváříme i my tlak na své okolí a na sebe. Nejvíc na sebe.

Třetí oblast – mysl.

Třetím proudem informací je naše mysl. A ta toho opravdu umí hodně vymyslet. A dokonce náš mozek tomu umí uvěřit, všemu, co mysl vymyslí, dokáže uvěřit, i když to vůbec není pravda! Je to výzva, naučit se pracovat se svojí myslí tak, aby nás šedá kůra mozková nezahubila. Mysl má opravdu obrovskou moc. Představte si situaci, kdy vnitřní prostředí je v pohodě, máte kvalitní výživu, vaše tělo je v pořádku, nikde žádný velký deficit. Také vnější okolnosti jsou příznivé, máte hezký domov, žijete v přírodě, máte fajn lidi kolem sebe, dobrou práci. Takže – vše je dokonalé. No jo, ale ještě je tady mysl, která z nějakého hlouběji nepochopitelného důvodu posílá do centrálního mozku informace, že vše je špatně, že to má být jinak! Je vědecky potvrzeno, že když se člověk ze své silné vůle rozhodne, že se zlikviduje a že tady nebude, tak se opravdu zlikviduje a tento sebedestrukční program funguje dokonale a přesně. Ale existuje i opačný postoj. Vezměte si třeba takové strašné utrpení, které zažívali lidé v koncentračních táborech. Výživa žádná, hald, strádání, zima, všude jen zoufalství a smrt. Vnitřní i vnější prostředí bombardovali centrální mozek informacemi o tom, že tohle se nedá přežít! Tak jak to, že to někteří jedinci přežili? Měli silnou vůli žít. Rozhodli se, že to přežijí.

Je to síla, co? A také vás na chvíli popadla hrůza z toho, že to se přece nedá nijak ovlivnit, že těch vstupních dat je tolik, že není šance být pánem a tvůrcem svého života? Tak mohu vás uklidnit a ujistit, že toho schopni jste. Potřebujete k tomu jedinou věc, jedinou.

Rozhodnout se být tvůrcem a opustit roli oběti. Začněte tvořit a žít svůj vlastní život. Jde to.

Aby vás to nezahltilo a nesrazilo na kolena hned v samotném začátku, uzavřete se sebou dohodu laskavosti. Laskavosti vůči sobě. Najděte si průvodce nebo terapeuta, kterému důvěřujete: A průběžně se stále zeptejte sami sebe:

Pamatujte si jednu základní věc – všechny procesy vedou buď k růstu anebo k zániku.

Uvědomte si, jak jednoduše funguje naše buňka. Buď žije, nebo zaniká.

Život, nebo smrt. Nic není mezi tím. Bud žiju, nebo umírám! Nelze dělat obojí najednou.

Také si uvědomte, že jsou pouze dva směry – buď mě něco přitahuje, nebo mě to odpuzuje.

Nehledejte v tom prosím nic složitého, chovejte se jako buňka v Petriho misce. Když se v jejím okolí vyskytuje něco, co ji vyživí, přibližuje se k tomu. Když je v jejím okolí nějaký toxin, uteče před tím, odpuzuje jí to.

Ptejte se sami sebe, pokaždé,  když si chystáte jídlo, když nad něčím přemýšlíte, když plánujete svůj volný čas, když děláte cokoliv – ptejte se sami sebe – vyživuje mně to nebo mě to ničí? Přitahuje mně to nebo mě to odpuzuje?

Pokud budete aplikovat pouze tato dvě doporučení, život se vám velmi zjednoduší.

Ano, i to se děje. Někdo má opravdu naloženo, třeba má nemocné děti, třeba je v situaci, kterou nemůže změnit a třeba nemá sílu ji přijmout.

I v takovém případě lze ke své realitě aplikovat jiný postoj, také je důležité budovat a využívat své vnitřní a vnější zdroje. Stále se ptejte sami sebe – co nejmenšího mohu pro sebe v tuto chvíli udělat, aby mi bylo líp? A tuto otázku si pokládejte i několikrát denně. A hlavně – aplikujte i ty nejmenší možné úlevné nápady jako – kouknout se z okna ven, dát si nohy na stůl, pustit si rychlou meditaci na pár minut, třeba s mobilem na WC se sluchátky v uších, dejte si kousek čokolády, nebo si uvařte kafe, zavolejte kámošce, dejte si svoji oblíbenou vůni do difuzéru …. Cokoliv. Buďte tvořiví. Nacházejte stále nové zdroje. Je to úplně stejně, jako s penězi. Kdo má velké výdaje, pak by tomu měly odpovídat i příjmy, jinak jedeme na dluh. Když mám velké energetické, mentální nebo emoční vydání, pak je dobré to průběžně dorovnávat. A je dobré střádat si to i po korunách, tedy – prožívat i malinké radosti, i malinké odpočívání, i malinké odměny se počítají. Kdo má těžký a náročný život a chce, aby mu bylo lépe, pak potřebuje mít své zdroje, třeba se můžete inspirovat následujícími radami:

Ano, asi to pro vás není nic nového. Pokud vám nic z toho nevyhovuje jako váš zdroj, zkoumejte a nacházejte svoje vlastní zdroje. A jak poznáte, že je to váš zdroj? Jednoduše – jak se s tímto zdrojem cítíte? Cítíte příval energie a radosti? Super, tak potom je to váš zdroj. A tady je ještě pár doporučení, jak dostat do kondice bloudivý nerv. Tohle všechno mu dělá velmi dobře: