S bloudivým nervem jsem se poprvé setkala na kraniosakrálním výcviku v roce 2016. Během tohoto výcviku jsem poznala mnoho anatomických struktur, o kterých jsem před tím neměla ani tušení. Byla jsem v minulé profesi webmaster, grafik, SW tester, mými hlavními potřebami bylo, aby mi fungovala hlava, abych viděla na monitor, abych mohla klikat myší a psát na klávesnici a abych mohla mluvit. To mě živilo. O tom, co se děje v mém těle jsem neměla ani ponětí. Dokud tělo fungovalo, nebolelo a dovolovalo mi „normálně“ fungovat, nebyl ani důvod zabývat se tím, jak to celé funguje. Dokonce ani v situacích, kdy jsem byla vážně nemocná a fungování mého těla byla natolik omezené, že jsem nemohla dělat skoro nic, mě nenapadlo zkoumat, co se to tam uvnitř vlastně děje. Od toho jsou přece lékaři, studují to tolik let a tak intenzivně a musí se učit celý život! Tak jakpak bych mohla já, obyčejný člověk něco o těle a jeho funkčnosti vědět. Pro mě dlouhá léta platilo doktor=polobůh, ten ví všechno. Jenže … dneska už si to nemyslím. Tedy, abych byla přesná, mám obrovskou úctu ke všem lékařům. Jen už si nemyslím, že ví všechno o tom, jak tělo funguje. Svoji zodpovědnost za své tělo si beru zpět.
Bloudivý nerv – nervus vagus – mně provází už od počátku mé kraniosakrální praxe. Tento nerv mě fascinoval svojí velikostí, svým významem a tím, co všechno ovlivňuje. Mnohokrát se mi ukázal v konkrétním projevu určitých symptomů, které jsem měla potřebu dále zkoumat – proč má zrovna tento člověk vysoký tlak, nebo pálení žáhy, nebo dráždivý tračník, arytmii, depresi, tinitus, inkontinenci…? Když jsem pátrala po příčinách a okolnostech všech těch potíží, vždy tam byl přítomen i bloudivý nerv.
První článek o něm jsem na svůj web o kraniálce napsala v lednu 2017 https://kranio-ostrava.cz/nervus-vagus-bloudivy-nerv/. Zdrojem mého dalšího pátrání po informacích byly především zahraniční weby a knihy, a tyto zdroje mě inspirovaly ke vnímání dalších souvislostí.
Dalším milníkem v poznání byla v roce 2018 mezinárodní konferenci 75 let LSD https://www.75lsd.cz/. To byla mimořádná konference s panem Stanislavem Grofem. Přednáška lékaře MUDr. Petra Reimera: Zdatnost autonomního nervového systému určuje vše, byla pro mne dalším kamínkem do mozaiky, dost podstatným kamenem, řekla bych. Ve své přednášce pan Reimer hovořil o zdatnosti autonomního nervového systému, kterou kvalifikoval pomocí měření variability srdeční frekvence. Tomuto tématu věnoval svoji disertační práci. Toto téma mě tak nadchlo, že jsem jej po přednášce poprosila, zda by mi mohl o tom svém výzkumu doporučit nějakou další literaturu. Pan Reimer byl natolik laskav, že mi poslal svoji disertační práci a odkazy na další zdroje informací.
Pustila jsem se do studia souvislostí variability srdeční frekvence jakožto kvantifikovatelného a měřitelného ukazatele zdatnosti autonomní rovnováhy a míry energetických rezerv. To mi zabralo více než rok, začala jsem na zahraničních webech a publikacích vyhledávat další informace o variabilitě srdeční frekvence, možnosti využití tohoto fenoménu v praxi atd. V češtině nebyly téměř žádné zdroje k tomuto tématu. S pojmem variabilita srdeční frekvence se mi propojil pojem polyvagální teorie. Tyto tři pojmy – nervus vagus, variabilita srdeční frekvence a polyvagální teorie se mi propojily v ucelené téma ke zkoumání. Zapadalo to do sebe, dávalo mi to smysl, byla jsem ze svého objevu nadšená.
Koupila jsem si první knihy od Stephena Porgese (The Polyvagal Theory: The Transformative Power Of Feeling Safe) a Stanleye Rosenberga (Accessing the Healing Power of the Vagus Nerve: Self-Help Exercises for Anxiety, Depression, Trauma, and Autism.)
V roce 2019 jsem si po delším zvažování pořídila přístroj na měření variability srdeční frekvence VARICARD. Byl to kompromis. Na ten profi drahý přístroj české výroby jsem neměla peníze. Kupovat jen nějaké „chytré“ hodinky s hrudním páskem mi přišlo povrchní a nedostatečné. VARICARD toho uměl dost na to, aby poskytl kvalitní zpětnou vazbu při zkoumání účinků kraniosakrální terapie na míru energetických rezerv a úroveň autonomní rovnováhy. Ve svých terapiích jsem tohle zkoumala asi rok. Pak přišel Covid a mezera v praxi na jeden rok. Malinký průzkum zkoumání jsem shrnula zde https://kranio-ostrava.cz/mereni-variability-srdecni-frekvence-v-kraniosakralni-praxi/
Následovaly další knihy a potřeba pronikat hlouběji do polyvagálního světa. V roce 2021 jsem si koupila knihy Polyvagal Exercises for Safety and Connection 50 Client-Centered Practices (Deb Dana – Norton Series on Interpersonal Neurobiology) a její knihu Anchored. Tato kniha Anchored jako první vyšla letos přeložená do češtiny s názvem Ukotvení. Konečně.
Všechny nastudované a uchopené vědomosti jsem postupně aplikovala do své kraniosakrální praxe. Už od počátků mého polyvagálního příběhu jsem pozorovala účinky specifických kraniosakrálních technik při ošetření vagových větví, obličejového komplexu, sympatiku a parasympatiku. Dávalo mi to všechno čím dál větší smysl. Ano, existují efektivní techniky kraniosakrálního ošetření, které se specializují na konkrétní nervové struktury či oblasti těla a efektivně je regulují. To už mám mnohokrát vyzkoušeno.
Takže – tělo bychom měli, řekla jsem si. Ale co dál, jak ještě celistvěji propojit to všechno? Pustila jsem se do dalšího studia polyvagální teorie, do souvislostí autonomního nervového systému, traumat a obranných mechanismů chování a prožívání. Když jsem na stránkách Polyvagálního Institutu loni narazila na výcvik FELT SENSE POLYVAGAL MODEL, který je zaměřený na léčbu traumat a závislostí v optice polyvagálních přístupů a focusingu, mé srdce zaplesalo radostí. TO JE PŘESNĚ ONO!!! Našla jsem tolik hledanou souvislost mezi tělem, traumatem, prožíváním a polyvagálními přístupy. FSPM výcvik byl pro mne ve všech směrech transformační – jak lidsky, osobnostně, tak hlavně profesně. Poslední kamínek v polyvagální mozaice mého příběhu se dostal na své místo a já v tom celém vidím celistvý obraz LÉČENÍ TRAUMATU, je přítomno tělo, psyché, mysl, spirit. Změny jsou trvalé. Dochází k přepisu vzorce ve všech úrovních. Konečně celistvý nástroj, který jde do hlubin samotné podstaty a zdroje všeho utrpení.
A přitom nemohu říct, že jsem na konci cesty a příběhu. Ne.